Písničkářka Radůza

Písničkářka Radůza | foto: Jan Šilar

Z mé hlavy pochází všechno, včetně lumpáren a hovadin, svěřuje se Radůza

  • 2
Písničkářka Radůza prostřednictvím čerstvě vydaného dvojalba Bylo nebylo bilancuje a ohlíží se za tím nejlepším ze své dosavadní tvorby, která čítá mimo jiné třináct sólových alb. Kromě toho pracuje na novince, která bude reflektovat její okouzlení zvukem elektrické kytary.

Když se zastavím u názvu alba Bylo nebylo, tak co ve vaší dosavadní hudební kariéře „bylo“, přičemž jste to třeba ani neočekávala, a co „nebylo“ a bývala byste si přála, aby bylo?
Myslím, že toho bylo víc, než jsem si kdy byla schopná představit, že by se stalo. Zkusila jsem si úplně všechno. Hrála jsem na ulici, ale taky s orchestrem, pro který jsem i skládala. Psala jsem hudbu pro film, pro divadlo, zahrála jsem si kde kým. Nedokážu si představit, že by toho mohlo být ještě víc.

Čili asi už všechno bylo a teď už se jenom bavím. Začínám víc hrát sólově a mám pocit, že bych se trochu chtěla vrátit ke kořenům. Další desku plánuju natočit jenom s elektrickou kytarou, na kterou jsem teď začala hrát. Podobně jako jsem v začátcích hrála na akordeon. Ale nevím, jestli se nedám zlákat na nějakou spolupráci, protože zahrát si s někým dalším je pro mě radostné a zároveň inspirující.

Byl nějaký hlavní důvod, proč jste vydala best of právě teď?
Přemlouvali mě k ní už dlouhá léta, na což jsem v nadsázce reagovala, že každá moje deska je přece „bestofka“. Ale teď už jsem zkrátka neodolala a kývla. Co ale vybrat, když mám své písničky ráda všechny stejně. Lámala jsem si s tím hlavu a nakonec jsem poprosila svoje fanoušky, aby mi formou různých anket nepomohli vybrat z každé desky tři kousky.

Čili jste to nechala úplně na vůli posluchačů? Neměla jste tendence s nějakou jejich volbou polemizovat?
Jak už jsem řekla, svoje skladby mám ráda všechny, čili se nestalo, že bych si řekla: jéžiš, proč vybrali zrovna tuhle? Ta se mi nelíbí... Trochu mě ale mrzí, že tam nejsou věci z desky Kupředu plout, kterou jsem natočila se SOČRrem, ale bohužel to z licenčních důvodů nebylo možné.

Probírala jste se v rámci příprav Bylo nebylo staršími deskami?
Spíš na mě vyskakovaly vzpomínky na dobu, kdy jsem je psala a natáčela.

Obsahuje dvojalbum něco navíc, co na řadových deskách není?
Nechtěla jsem tam dávat vyloženě nové věci, ty si šetřím na další desku, ale jsou tam tři skladby v nových aranžích. Konkrétně Madona a Botticelli, Prostři stůl a Madeleine.

Písničkářka Radůza

Titul Bylo nebylo je z vaší hlavy.
Ano, bohužel.

Proč bohužel?
Protože z mé hlavy je všechno, včetně občasných hovadin a lumpáren. Ale to už patří k věci. Pak aspoň nemusím nikoho obviňovat a sypu si sama sobě popel na hlavu.

Chystáte k desce nějaké doprovodné koncerty?
Chystám, dokonce budu vystupovat v Českém rozhlase v Českých Budějovicích, což bude vánoční koncert, který se tuším bude vysílat snad dokonce přímo na Štědrý den. Takže mě poprosili, abych zařadila víc koled. Jenže já zase nemůžu přijít a jen tak zahrát nějaké koledy, takže jsem si vymyslela, že jednu ze svých starších koled budu hrát na dudy.

Vy umíte na dudy?
Jasně, chodila jsem na konzervatoř s Kamilem Jindřichem, což je člen domažlické dudácké kapely, s kterou jsem spolupracovala. Jednou jsem s nimi byla na večírku a ráno jsem si koupila dudy.

Na co všechno umíte hrát?
Já si myslím, že neumím hrát na nic, ale doprovázím se na klavír, akordeon, kytaru elektrickou a akustickou, na banjo, na ukulele, hrála jsem na lesní roh, na zobcovou flétnu, na foukací harmoniku, na dudy... Hrála jsem i na další nástroje, ale to jsem se třeba naučila jen jednu písničku, jako když po mě chtěl Nerez, abych s nimi hrála na citeru nebo na cimbál.

Co nějaké rytmické nástroje, třeba bicí?
Jsem strašně nerytmický člověk. Jak říkal pan Stivín, jsem rytmicky likvidní, přičemž nevím, jestli myslel „liquidní“,nebo skutečně „likvidní“. Každopádně obojí je velmi lichotivé. Čili ne, rytmus ne.

Jak bude vypadat to připravované album s elektrickou kytarou?
Začaly mě bůhvíproč napadat písničky ve francouzštině, což vůbec nechápu. Možná je to i tím covidem, ale začala jsem ve velké míře sjíždět streamovací služby, dívala jsem se na filmy v mnoha různých jazycích a přestala jsem vnímat rozdíly.

A když jsem začala psát, nejdřív mi vyskočila francouzština, pak jsem do písniček dopisovala češtinu, čili budou dvojjazyčné. S kytarou mě to hodně baví, beru hodiny u Josefa Štěpánka a je to pro mě úplně nový zvukový svět. Moc mě to baví a každou volnou chvíli věnuju cvičení.