Psychadelické aranže a industriální vřískot v podání Ninja Tune

- Permutations, Mr. Brubaker's Strawberry Alarm Clock a I was young and I needed the money jsou tři poslední alba, která label Ninja Tune uvedl na světové hudební jeviště. Co se od nich dá čekat?

Neotropic – Mr. Brubaker‘s Strawberry Alarm Clock

Neotropic, vlastním jménem Riz Maslen, se pohybuje ve světě hudby již od roku 1983, kdy založila skupinu Shrine, experimentující s kytarami a automatickým bubeníkem. Od roku 1990 spolupracovala s legendárními Future Sound of London, což ji přimělo k tomu, aby se sama naučila pracovat ve studiu a mohla tak vytvářet opravdu takovou hudbu, jakou cítí. Postavila si domácí studio, zpočátku vybavené jen samplerem a sekvencérem a začala pracovat na první skladbách, které vydávala pod jménem Neotropic nebo Small Fish With Spine.
Mr. Brubaker‘s Strawberry Alarm Clock je její druhou dlouhohrající deskou pod značkou Neotropic. Oproti prvnímu albu 15 Levels of Magnification, je tato novinka značně temnější a složitější. Sama Riz Maslen se o ní vyjadřuje jako o velmi osobní desce, emotivní cestě. Všechny skladby ubíhají ve volnějším breakbeatovém rytmu, podmalované nejrůznějšími zvukovými stěnami. Jednou si připadáte jak v kostele, podruhé jak na rušné směně v továrně. Rozhodně se nejedná o desku, kterou by bylo možné poslouchat jako podklad při nějaké činnosti, ostatně tak je to s většinou produkce Ninja Tune, psychadelické aranže, zkreslené chorály, industriální vřískot, to vše vyžaduje posluchačovu plnou pozornost. Odměnou za vynaloženou námahu, a věřte, že se opravdu nejedná o žádný odpočinkový kousek, mu bude vstup do Neotropičina podivného světa, kde se může stát opravdu všechno.

 

The Clifford Gilberto Rhythm Combination - I was young and I needed the money

Hudbu Clifforda Gilberta, jednoho z posledních přírůstků rodiny Ninja Tune, by bylo možné s trochou fantazie označit za scénický retro jazzy breakbeat. Spojuje jazzové melodie a harmonické varhanní linky v duchu jazzfunku sedmdesátých let s překotnými breakbeaty a masivními basy. Ač to může na první pohled působit jako nesourodá kombinace, dohromady to vše vyvolává kompaktní dojem dramatické filmové hudby.

Melodické najazzlé pasáže se střídají s neuvěřitelně zbrklým sledem beatů, to celé podbarvují nápadité basové linky a nejrůznější zvuky, často se mění tempo i nálada - to je schéma typické Gilbertovy skladby. Rozhodně to však neznamená, že by se nějak opakoval, každá skladba je úplně osobitá, ale zároveň zapadá do rámce celé desky. Tak vypadá jazz pro příští tisíciletí.

 

Amon Tobin – Permutations

Amon Tobin, Brazilec narozený v Rio de Janeiru, začal s prošlapáváním nových stezek v hudbě již ve svých sedmnácti letech – používal sekvencér a, jak jej sám nazývá, "horrible little Casio sampling keyboard". Tobinova hudební filozofie je vírou v progresivitu drum and bassu, podle vlastních slov považuje to nejlepší z tohoto žánru za nový jazz a to nejhorší za nový house.
Jeho zatím poslední album Permutations, nesoucí označení Zen CD 36, však nelze šmahem označit za drum and bassovou desku. Kříží elementy fuzz – out hip hopu, jazzových samplů a junglu, rachtajícího si svých solidních 200 bpm, a rozhodně přináší nové elementy pro hudební cesty někam dál. Nelehká a rozmanitá, někdy nadýchaná orientem, někdy jazzem a někdy zešeřelými cyber motivy, je hudba Tobinových Permutations jednoznačně zařaditelná mezi to nejoriginálnější a nejúchvatnější, co se v poslední době objevilo.