RECENZE: Paul Simon na hity kašlal, ale stejně zvedl lidi ze sedadel

Paul Simon má to štěstí, že patří k těm nemnoha hudebníkům, kteří by dvouhodinový koncert, jakým byl ten pondělní v pražské O2 areně, mohli poskládat jen z hitů nejhitovatějších a bylo by vše v pořádku. Jenže by to nebyl on, kdyby se touhle cestou pustil.

Pražskou zastávku turné k aktuální desce Stranger to Stranger pojal newyorský písničkář takříkajíc „na Dylana“. Stejně jako čerstvý nobelista i Simon rád mění aranže známých písní, i když ne úplně k nepoznání. A některé povinné jízdy vynechává úplně. U nás to byl například legendární Bridge Over Troubled Water, ale na nedávné americké části turné často pominul i The Sound of Silence.

Stranger to Stranger Tour

80 %

Paul Simon

O2 arena, Praha

17. října 2016

Je to sice „přešlap“ na té úrovni, jako kdyby jeho jmenovec McCartney nezahrál Hey Jude, ale Simon si s tímhle hlavu neláme. A co je podstatné, na síle to jeho koncertu nijak neubralo.

Co se odpouští hůře, je absence jakékoliv obrazovky, která by dění na pódiu přiblížila divákům v zadní části haly. I když tentokrát nebyly obsazené horní ochozy, část publika neviděla z už tak drobného Simona zhola nic.

Podle pořadatelů bylo na místě kolem 6 500 diváků, všichni seděli. Tedy aspoň v první části koncertu, která byla komorní, možná až příliš na hokejovou halu. Písní That Was Your Mother Simon program pěkně našlápl, konečně došlo i na hity jako Slip Slidin’ Away nebo Mother and Child Reunion.

V rámci dalšího zklidnění si písničkář „dovolil“ odehrát skladbu El Condor Pasa (If I Could) jen instrumentálně. Zato Homeward Bound zazněla v jedné z nejkrásnějších podob. Nakonec většinu lidí sedících na ploše zvedly ze židlí songy z alba Graceland.

Nutno dodat, že Paul Simon skvěle zpíval a jeho kapela bezchybně hrála. A i když to nebyla rocková show, kde by se pálila jedna pecka za druhou, koncert ani jednou nesklouzl k vyumělkovanosti. Simon zůstal sám sebou, přesně tak, jak ho jeho příznivci mají rádi.