„Zklamání rozhodně necítím. Jsem na úplném začátku profesionální kariéry, přitom v soutěži byli i pěvci, kteří už vystupují na významných scénách,“ říká Bočková, která pro zahraničí používá snáze vyslovitelné jméno Lada.
V minulosti se úspěšně zúčastnila několika podobných klání doma i v cizině, Operalia je však dosud jasně nejprestižnější. „Je to dáno osobou Plácida Dominga i tradicí soutěže, je to něco jako pěvecká olympiáda. Všichni umělci, kteří se představili, patří do nastupující světové špičky,“ zdůrazňuje. Porotu navíc tvoří nejvýznamnější operní manažeři od New Yorku po Mnichov, kteří si mohou vybrat kohokoli – nejen vítěze či finalisty.
Rivalitu mezi soutěžícími však Bočková příliš nepociťovala. „Náročné to bylo jen tím, že všichni celou dobu bydlíme vedle sebe v jednom hotelu, a protože každý na pokoji cvičí, tak se odevšad ozývá zpěv. Ale to k tomu patří,“ směje se. Zážitkem bylo i setkání s Domingem. „Třeba když jsme se potkali po druhém kole, zcela spontánně mi blahopřál k výkonu. Ale i když byl přátelský, tak ne v tom smyslu, že by nám radil, jak zpívat, v tomto ohledu zachovával odstup, což je přirozené,“ podotýká.
Další zastávka: Oslo
Dojmy z Operalie však pěvkyně nebude mít čas příliš vstřebávat, ani prázdnin si neužije, čeká ji totiž další pokus o vítězství. „Od poloviny srpna budu na Soutěži královny Sonji v Oslu, tak se už připravuju, protože tam budu zpívat jiný repertoár než na Operalii. A potom začínám zkoušet soudobou operu s názvem Re di Donne od britského skladatele Johna Palmera v italském Spoletu, kde jsem před dvěma lety vyhrála soutěž a strávila tam pak dva roky v operním studiu,“ popisuje nejbližší plány absolventka brněnské konzervatoře a JAMU.
Ve finále Operalie, kam postoupilo dvanáct soutěžících, se přesto ještě objeví, a to se všemi devětatřiceti kolegy. „Na závěr společně zazpíváme hymnu Operalie,“ vysvětluje. Přenos z finálového večera odvysílá i kanál ČT art.
