Karel Heřman (Čankišou)

Karel Heřman (Čankišou) | foto: Petr Volgemut

Národ Čanki hraje svou vlastní hudbu. A je to velká šou

Kapela s možná nejoriginálnější poetikou u nás, brněnští Čankišou, se o slovo hlásí novým albem Lé La. Pomyslně na něm cestují po celém světě.

Už někdy před deseti lety, v době svého vzniku, si Čankišou, jejichž nejviditelnějšími členy jsou zpěvák Karel Heřman a bubeník Zdeněk Kluka (ano, artrocková živá legenda z někdejších Progress Organization, resp. Progres 2), vymysleli fiktivní jednonohý národ Čanki, jehož hudbu – samozřejmě v jeho jazyce – hrají.

Balkán si v jejich hudbě vždy podával ruce s Afrikou, Asie s Austrálií, kapela dokázala odehrát řadu až nehorázně energetických show, pro které byla oblíbena už v době, kdy termín world music ještě nepatřil do každodenního slovníku každého sebepovrchnějšího hudebního "intoše".

Aktuální album ovšem nevzniklo "na zelené louce", je výsledkem inspirace exotických cest Čankišou do Pákistánu a na ostrovy Réunion a Madagaskar. Ale zase: nejedná se o pokusy zahrát tamní hudbu "po brněnsku", na to máme co do činění s muzikanty s dostatečnou uměleckou inteligencí.

Oprostíme-li se od prvoplánového vnímání neobvykle znějících slov a některých exotických zvuků, vlastně nejde o nic víc (či míň?) než řádně nabroušený rock, tepající ale vynalézavými rytmy a vládnoucí silnými, Středoevropanovi sdělnými, ale přece jen zjevně importovanými melodiemi.

Hudbu Čankišou můžeme místy vnímat klidně jako šamanský obřad, ale zároveň také jako pobídku k tanci. Můžeme se zabývat tím, nakolik do původních skladeb zapadají dvě převzaté od réunionského skladatele Alaina Peterse, balkánský a ugandský tradicionál či hostování zpěváka Saina Zahoora, takto pákistánského držitele prestižní ceny BBC za world music v roce 2006.

Čankišou: Zuha (videoklip)

To by ale nebylo k ničemu, nebýt naprosté přesvědčivosti celku. Lé La není kulturní "crossover pro crossover", jak se zhusta stává. Je prostě právem ambiciózním dílem stylově neomezených hudebníků nebývalého rozhledu, kteří toho mnoho načerpali a po svém to vypouštějí ven. Svým způsobem lze v pozitivním smyslu říci, že "revoluce pozřela své děti": lid Čanki není fiktivní. Jsou jím samotní Čankišou. A svou hudbu tedy hrají plným právem.

Čankišou: Lé La
Indies Scope, čas 49:16
Hodnocení iDNES.cz: 80 %