Richard Müller

Richard Müller - Richard Müller | foto: SONY BMG - Ondřej Pýcha

Medvědí křehkost Richarda Müllera

  • 3
Slovy Richarda Müllera, od třiatřicítky uběhlo jedenáct krátkých zim. "V počítači žádné smrtelné viry, ještě žiju a mám 44," deklamuje zpěvák.

Na předchozí desce Monogamný vzťah se vyznal z prohřešků včetně různých závislostí a konstatoval, že největší droga je čistá hlava. Na albu 44, které vznikalo v prověřeném studiu Monster Islands v New Yorku, pokračuje Müller ve svých písňových denících. S příslibem, že se pokusí říci něco nového.

To nové spočívá v jeho šansonovém zrání. Müller má ve čtyřiačtyřiceti větší nadhled, i když je snad ještě zamilovanější. Zpívá přímo a zmocňuje se témat bez oklik (Pri orgazme). Ve srovnání s Monogamným vzťahem přibylo humoru, hudba se projasnila a rozevřela do větší stylové škály.

"Čtyřiačtyřicítka" nemá tak garážový zvuk jako Monogamný vzťah, nahraný předloni v témže newyorském studiu. Na albu 44 se Müller více rozhlíží po ženách. Dceru Emu dokonce získal pro láskyplný, ovšem zbytečně a křečovitě shozený duet Už to tak vyzerá ("zplodili jsme otřesný kýč").

Každopádně ženy, jimž se Müller budťo vyznává z lásky, nebo které obdivuje jako Ivu Bittovou, zpěvačku Szidi Tobias či rodinnou přítelkyni Vieru, přivedly do nových písní spoustu emocí i jemnosti. Jako by Müllerovi házely záchranné lano.

Spolu s humorem to skladby výborně vyvažuje vzhledem k rockovému doprovodu kytaristy Hirama Bullocka, bubeníka Omara Hakima či baskytaristů Willa Lee a Anthony Jacksona. Müller není první česko-slovenský interpret, který spolupracuje s cizími esy. Například Monkey Business se kamarádili s Bullockem, kterého pozvali na desku Save The Robots.

Müller však jako první domácí persona postavil svůj hudební doprovod kompletně na mezinárodně uznávaných hráčích. Chtěl poznat, jací jsou, jak hrají, a oni mu to vrátili v muzikantství, které tvoří suverénní, organický doprovod k textům. Sestavu doplnil producent Henrich Leško na klávesy nebo trumpetista Juraj Bartoš.

Müller je originální interpretační osobností, která udělá drama i z jídelního lístku. Stačí, aby pouze opakoval provařená slova "tma a ticho", a vyvolá v posluchači atmosféru popsaného prostředí. Müllerův nosový hlas nenudí ani v civilních pasážích textů, jeho šansony připomínají proud vyprávění, kterým souběžně protéká hudba.

A přesně v tom mu hudebníci vyhověli. Třeba když basa Willa Lee měkce našlapuje v písni Chcem, zatímco odměřený, rockový doprovod působí jako roznětka emotivního vyznání v skladbě Ty, i s Bullockovým kytarovým sólem, které náladu příjemně zaostřilo a nechalo spolu s doprovodem vyznít do ztracena. Pružný jazzrock nadlehčuje melancholické tóny skladby Bez Adama Eva, štiplavé psychedelické výpady kytar jako by zatahovaly závoj věčnosti za písní Do smrti.

Hudba důsledně, s nadhledem a přesně nabíjí Müllerovy písně. Včetně stylově nejvzdálenější, latinskoamerické odvazovačky Ria z Ria, která se takřka karnevalově rozparádí.

Pak přijde ztišení v písni Sníh, ve které se potkává Müllerova pološeptaná medvědí křehkost s houslemi a křišťálovým hlasem Ivy Bittové. Kdyby někdo jiný zpíval "jsme tak krásně čistí, svěží, když ten sníh nám všude sněží", asi by spadl rovnýma nohama do slaďáku. Ale v podání Müller + Bittová zní píseň naprosto svátečně, asi jako vánoční Purpura číslo dvě.

Na albu 44 se Müller méně trápí a více baví. Vyváženou skladbou písní, hudebních ingrediencí a nálad namíchal albový koktejl, který chutná znamenitě.

Richard Müller - 44
Columbia/SONY BMG, délka CD 58:45
Tři pecky: 44, Samota, Viera
Ukázky: 1.
44 - 2. Už to tak vyzerá - 3. 21 rokov - 4. Chcem - 5. Ty - 6. Samota - 7. Bez Adama Eva - 8. Do smrti - 9. Viera - 10. Ticho a tma - 11. Pri orgazme - 12. Szidi - 13. Ria z Ria - 14. Sníh
hodnocení iDNES: