Jaký efekt má, když vaši písničku rádia pouští?
Dovolím si říct, že těch pár drobných, které interpret dostane za hranost v rádiu, v dnešní době nemá důležitou roli. Kdyby skladbu dramaturg zařadil a chtěl po mně, ať mu posílám vše, co přijde od autorského svazu, tak to udělám a ještě mu přidám. Protože pro muzikanty, kteří tvoří srdcem a berou hudbu jako své poslání, je největším honorářem pocit, když si lidi jeho píseň zpívají a něco pro ně znamená.
Co je pravdy na tom, že Marilyn byla nahraná na jednom z vašich výletů za buskingem?
Refrén vznikl v dubnu v karavanu s výhledem na Baltské moře. Tam mě to chytlo, vybalil jsem si svoje mobilní studio a v absolutně nestudiových podmínkách jsem pořídil tuhle nahrávku. S producentem Lukášem Chromkem jsme potom zkoušeli nejdražší mikrofony, ale ukázalo se, že nahrávka z karavanu je prostě nejlepší.
Jaká je spolupráce s Chromkem?
Jsme tak trochu dva kohouti na jednom smetišti. Oba jsme trochu uzavření chlapci, takže místo hádek spolu nemluvíme. Což je snad horší, než kdybychom na sebe vyběhli se sekerami – vím, že děláš blbost, ale nechám tě v tom vykoupat. Tak vznikají docela nosné nápady, ve kterých je něco ze mě a něco z něj. Netradiční způsob, ale funguje.
Kdo na desce hraje?
Vsadil jsem na živou rytmiku, bicí natáčel Roman Vícha a basu Jakub Vejnar. A od těch dvou skvělých muzikantů se to odvíjelo. Většinu kytar nahrál Lukáš. Když jsme si pustili jeho a moji stopu, tak jsem při vší sobeckosti musel vybrat tu jeho. V Marilyn pak například zpívá Sima Martausová, na Slovensku velmi známá zpěvačka, která tam skvěle sedla.
Bude celá deska znít jako Marilyn?
Určitě bude přímočařejší než EP Pátram, které bylo dost přemýšlivé a říkám mu večerní deska. Mapy budou odlehčené, ne tak hluboké. Marilyn Monroe desku reprezentuje jen jemně, celkem tam bude patnáct skladeb. Vybírali jsme asi z pětačtyřiceti.
To není málo. Ani ten výběr, ani ten konečný počet.
Ano, a původně jsme jich tam měli mít devatenáct, postupně jsme ubírali a asi to skončí na těch patnácti. Protože když jsem jako malý poslouchal desky, tak neměly deset tracků. To se mi líbilo. Když už si v dnešní době někdo koupí desku, ať dostane hodně muziky. A i když chápu, že tolik písní si málokdo pustí najednou, chtěl jsem jednou „naložit“ a vydat pořádné album.
Co bude s nepoužitými skladbami? Spadly pod stůl navždy?
Některé ano a na jiných už teď pracuju, ty písničky se průběžně vyvíjejí a posouvají.
