Harich rád cestuje po Evropě jako busker, tedy pouliční umělec. A právě v různých netradičních koutech kontinentu vznikaly trochu nadivoko i některé party na jeho nové desce. Ale posluchač to nepozná. Tedy po technické stránce. Harich sám přiznává, že třeba s výhledem na masiv Vysokých Tater se mu prostě zpívalo lépe než v nahrávacím studiu. A zjevně to uznal i producent Lukáš Chromek, když tyto nahrávky na desce nakonec použil.
Fotogalerie |
Chromek přispěl aranžemi a některými kytarami, takže výsledná tvář alba je jejich společným dílem a zpěvák se tu dostal do úplně jiné polohy, než jsme byli zvyklí z jeho zadumaného období shrnutého na loňském EP Pátrám.
Rockové pecky i balady
Z rádií je dobře známý úspěšný singl a úvodní píseň desky Marilyn Monroe, ale nedá se říct, že by pro album byla zvlášť určující. Skladby jako V neznáme nebo Sopečná činnosť jsou poctivé rockové pecky. V kouscích jako To prejde nebo Mapy dává Harich průchod svým akustickým odstínům, i když v titulní skladbě je to klavír a ne kytara, co tvoří základ.
A většinu nahrávky tvoří poctivé popové písničky nejrůznějších podob. Takže díky této rozmanitosti ani nevadí, že album má patnáct položek a trvá neuvěřitelných padesát minut. Ano, možná to někdo nedá na jeden zátah, ale ve skutečnosti není problém Mapy poslechnout od začátku do konce a nemít pocit, že už to bylo moc. Vyloženou lahůdkou potom jsou občasná propojení jednotlivých písní v malé celky jako na velkých koncepčních albech.
MapyMartin Harich Hodnocení: 75 % |
Nádavkem k hudbě jsou gramotné a smysluplné texty včetně drobných vtipů jako „vieš byť aj horká, keď pri piškvorkách zopár krúžkov ztratíš“ v písni Gurmánka.
Přirozeně, lehký kytarový pop nemusí sedět každému. Nicméně Harichově poslední nahrávce těžko vytýkat nevkus.
