Na desce hraje filharmonie, ale není to úplně typické album s orchestrem. Jak to?
Byl to záměr. Já jsem sice na konzervatoři studoval klarinet, ale kariéru v oblasti vážné hudby jsem nikdy nezvažoval. To nic nemění na faktu, že vážnou hudbu velmi rád poslouchám jako posluchač. Líbí se mi spojení velkého orchestru a populárního zpěvu. Moc jsem nevěřil, že to jednou výjde. Jsem nesmírně rád, že se mi můj dávný sen podařilo splnit.
Od začátku jste měl jasno v tom, že to bude album vánoční?
Ano, protože popové album má určitý charakter. Tam není příliš místa pro mísení různých stylů a inspirací klasickou hudbou. Už by to totiž nebylo popové album! Vánoční tematika má naopak daleko větší prostor pro, řekněme hudebně-závažnější přístup.
Výsledek je poměrně pestrý. Kromě skladeb s orchestrem tu jsou i písně s kapelou nebo ještě komornější.
Snažil jsem se, aby deska fungovala jako uzavřený celek, a zároveň aby skladby působily v kontrastu, tím je hudba zajímavá. Jenom propracované orchestrální skladby by potlačily popový charakter alba a jenom kapelové věci s nudným doprovodem by zase nemuseli hrát hráči tak nadaní a kvalitní, jako jsou hráči v Janáčkově Filharmonii.
Jak se vám povedlo vedle sebe poskládat koledu Pásli ovce Valaši, která působí až bombasticky, i píseň The Power Of Love od kapely Frankie Goes To Hollywood?
Je to zásluha skvělých aranžérů a jejich velké představivosti. Pásli ovce Valaši zpracovala Irena Szurmanová, klasická skladatelka a shodou okolností moje bývalá profesorka intonace a rytmu z konzervatoře. Nečekal bych, že spolu budeme za deset let takhle spolupracovat. Bylo mi opravdu ctí. Každý z aranžéru má svůj jedinečný charakter, ať je to Vlastík Šmída, Vlastík Ondruška, Irena Szurmanová nebo Michal Jánošík. Čím je soubor muzikantů, se kterými člověk pracuje, větší, tím detailněji a kvalitněji musí být připravený notový materiál. Malé úpravy jsou v den natáčení samozřejmě možné, ale větší zásahy do vytištěných partů jsou v praxi velmi problematické. Nicméně filharmonici jsou opravdu flexibilní a ochotní a vždy se snaží vyjít maximálně vstříc.
Splnil jste si sen. Kdyby vám někdo nabídl další projekt zase s orchestrem, šel byste do něj?
Kdyby mi to někdo nabídl, tak ano. Nicméně v případě tohoto alba jsme si vše domluvili a vymysleli sami s mým manažerem Honzou Adamem. S takhle velkým projektem je samozřejmě vždy spojená spousta celkem otravných problémů, kterých mám momentálně plné zuby. Navíc v muzice funguje důležitý princip kontrastu. Možná se tedy pustím do něčeho spíše komornějšího.
Jaké otravné problémy?
Je to hlavně technická a finanční náročnost takového projektu. Samotné plánování nám zabralo celé dva roky. A jak už jsem říkal, člověk musí dlouho sedět pouze nad papírem, než se začne skutečně hrát. A musí se snažit dopředu eliminovat nejrůznější krizové situace, které mohou nastat.
Budete skladby z desky Hallelujah hrát živě?
Chystáme v prosinci tři koncerty. V ostravském Gongu, v Pardubicích a Karlových Varech. Zvukově to bude paradoxně o něco jednodušší než při nahrávání, protože si člověk na živém koncertě může dovolit o mnoho větší dynamické kontrasty, než je tomu na popové desce. Pro mě je však živé provedení tohoto repertoáru obrovskou výzvou. Nic nenechávám náhodě a už teď se na koncerty pilně připravuji. S tak skvělými hráči za zády to ale pro mě bude obrovská radost a pocta.
