I ve svých šestapadesáti se americká zpěvačka snaží udržet relevantní a ve hře. To je hlavní dojem z písniček, které Madonna vydala prostřednictvím digitálního obchodu iTunes poté, co se nedokončená podoba její desky plánované na jaro příštího roku objevila na pirátských internetových serverech.
Šestici písniček nabízí jako ochutnávku z alba, které má být opravdu hotové v březnu, a potěšila jimi jak příznivce klasického tanečního zvuku, tak fanoušky, které bavila svou hledačskou polohou. Tedy tou, které se na svých pro potřeby parketu poměrně ohlodaných deskách Confessions on a Dance Floor, Hard Candy a dva roky staré MDNA takřka nevěnovala.
Nutno říct, že i „klasické“ polohy působí mnohem promyšleněji a zacíleněji, než to bylo na předchozích nahrávkách. Hned úvodní singl Living for Love, který sama Madonna označuje za rozchodovou písničku, v sobě má přesně ty elementy, ze kterých jako jedna z nejpopulárnějších baviček v hudebním showbyznysu vzešla.
Striktní taneční rytmus, na pianu založený groove, gospelové sbory a náboženské odkazy doplňuje syntetická basa a další elementy aktuálního klubového soundu, jejž dodal producent Diplo. Výsledkem je hit kráčející ve šlépějích Express Yourself nebo Like a Prayer s potenciálem, který Madonna již dlouho neměla. Podtrhuje to i pozitivní text, který tématu navzdory není nijak zbytečně ubrečený.
Podobně funguje i balada Ghosttown, která ve své společenské kritice možná působí úsměvně, ale Madonna se tu i se svými známými hlasovými limity dobrala působivého refrénu i výsledku. Podobně je na tom modlitba Devil Pray s provokativním textem o tom, že můžeme „brát drogy, kouřit trávu a pít whisky“.
Vzkaz středního proudu
Ať už více či méně povedená, vyzkoušená schémata nejsou naštěstí jediným, co Madonna v ochutnávce nabízí. Závěr minialba patří stylovému rozletu, který začíná v rytmu reggae rozhoupanou písní Unapologetic Bitch. Producentsky je pod ní opět podepsán Diplo, který v uplynulých měsících dokázal hudbu jamajských dancehallů velmi dobře dostat zpátky do hlavního proudu. Až překvapivě Madonně tahle poloha, ve které se neopakuje, sedí. Prozatím je to nejchytlavější věc z jejího nového materiálu.
Minimálně tím dobře kontrastuje s následující skladbou Illuminati, která z hlediska tématu i provedení vybízí k velkým diskusím. Písničku s Madonnou dával dohromady Kanye West, jehož temný rukopis z desky Yeezus je dobře čitelný. A refrén – každý na tomhle večírku září jako iluminát – je jedním z nejdivnějších vzkazů současného středního proudu.
Divnost má společnou s hostovačkou Nicki Minaj v závěrečné Bitch I’m Madonna, která zní opět jako z jiné desky. Pokud si Madonna takovýhle rozptyl, nasazení a smysl pro jednotlivosti udrží i ve zbylých skladbách, může se jí v roce 2015 po letech znovu podařit opravdu promluvit do podoby současného popu.
