Festival Krásný ztráty, který se v pátek a sobotu konal pod hradem Loket, byl jedinečný hned z několika důvodů. Zaprvé to byly kulaté narozeniny Michala Prokopa, které se staly záminkou pro uspořádání bezprecedentně obsazené akce. Například se v jednom dni na pódiu vystřídal Prokop s Vladimírem Mišíkem a „superskupinou“ T4, v níž excelují Roman Dragoun, Vladimír „Guma“ Kulhánek a Stanislav Kubeš. Silná sestava tuzemského bigbítu, jinak pohromadě nevídaná.
Zadruhé mohl návštěvník porovnat obě Prokopova koncertní pojetí. V pátek se představilo akustické trio, které spolu s ním tvoří Luboš Andršt a Jan Hrubý, a v jehož „klubovém“ aranžmá zní hity včetně mnoha hudebních citací a laškovných soubojů houslových a kytarových sól. V sobotu potom trojici doplnila tradiční sestava kapely Framus Five, která nabídla průlet Prokopovou hudební kariérou od Koleje Yesterday po zatím poslední desku Sto roků na cestě a její hity jako Stodolní nebo Kartáček na zuby.
Známkujte Krásný ztrátyHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Zatřetí, ale možná že ve skutečnosti v první řadě to byl křest desky Město ER, která vyšla po čtyřech desetiletích v podobě, jaká po zásazích komunistického režimu nebyla možná. Fanoušci měli také jedinečnou šanci nechat si desku podepsat nejen od Prokopa s Andrštem, ale také od původního klávesisty Ivana Trnky, baskytaristy Ladislava Eliáše, spoluautora Petra Hanniga a dokonce i autora přebalu Alana Pajera. A šance, že by se tahle parta sešla znovu, je minimální. A fronta, která se při autogramiádě vinula k improvizovanému baru jménem Krásný ztráty, toho byla důkazem.
Konečně to bylo i samotné živé uvedení Města ER s celým orchestrem tak, jak bylo nahrané. Že tenhle akt přináší mnohé technické, hráčské i pěvecké obtíže, si byl dobře vědom i sám Michal Prokop. Jindy velmi slušný, nicméně vždy precizně formulující hudebník už během rozhovorů před festivalem mluvil o „trochu stažené p.deli“ a během samotné akce jen opakoval, jak by si přál, aby tu píseň společně „nepo...“. Naštěstí to bylo zbytečné, protože Město ER Framus Five s Karlovarským symfonickým orchestrem odehrál a Prokop odzpíval se ctí.
Z hlediska návštěvnického komfortu bylo neskutečně příjemné, že se celá akce odehrávala na jediném pódiu. Samozřejmě, že velké přehlídky se stovkami kapel a desetitisíci návštěvníků musí svůj program rozdělit na více scén. Ale tu a tam je takovýto komorní festival bez nutnosti kilometrových přesunů neskutečně osvěžující. Tím, že se celý program soustředil na jednu stage, se podařilo docílit také labužnicky vyrovnaného zvuku.
Michal Prokop deklaroval, že nemá rád „rodinné podniky“, přesto svolil, aby celou akci moderovali jeho syn Petr a Ondřej Bauer z divadla Vosto5. Když mu následně na pódium přišlo gratulovat celé defilé příbuzných s velkým dortem, tvářil se vyděšeně, ale není důvod, aby mu lidé, kteří předtím sborem zpívali Hodně štěstí zdraví, takovou chvilku vyčítali.
Sečteno a podtrženo, dvoudenní nálož muziky to byla řádná. A vůbec nevadilo, že se o většinu programu postarali – Prokopovými slovy – starci.
