RECENZE: System of a Down profesionálně plnili sny. Pankáčům navzdory

První ročník festivalu Aerodrome, jehož tahákem byly na pražském Výstavišti americké hvězdy s arménskou krví v žilách, přilákal sedmnáct tisíc nadšených fanoušků tvrdé muziky. Ti si před nástupem hlavní kapely večera vyslechli spoustu posměšků od ze řetězu urvaných pankáčů z NOFX.

Už pohled na dramaturgii jednodenní hudební přehlídky vyvolával otázky, jak tohle všechno asi půjde dohromady. Historicky u nás střety "metaláků" a "pankáčů" nikdy nekončily nejlíp. Vyznavači tvrdé muziky nebývají příliš náchylní tolerovat vtípky na svoji adresu, natož na adresu kapely, která má tak kultovní statut jako System of a Down. Když krátce po sedmé po rozjařených Flogging Molly vtrhli na pódium irskou whiskey nalití "bastardi" z NOFX s pokřikem Zdravíme Sovětský svaz a rozjeli své nekompromisní představení, během nějž se trefují do všeho a do všech, nedalo se o náladě v publiku mluvit jako o přívětivé a chápavé.

NOFX to bylo ovšem úplně jedno a jejich koncert připomínal původní význam slova punk z dob, kdy to nebyla móda, ale touha působit tak nestoudně, až vás za to většina nenávidí.

NOFX si tvrdě dobírali všechny a jejich koncert pod miniaturní plachtou byl jeden velký výsměch pompéznosti a velikášství v hudbě: tedy tomu, co částečně reprezentují právě System of a Down. "Kdo z vás má rád metal?" ptal se publika frontman Fat Mike a po nadšené reakci sprchoval slovy: "Tak jděte všichni do pr…"

"Hele, támhle je metalák, co tleská a směje se… ne nesměje, on blije," hlásila dál kapela z pódia. V další písničce zdravila lidi z Jugoslávie a pak přidala "song o něčem, co u vás nemáte. Černý lidi." Výsměch akci, na které hrají, pak NOFX završili momentální skladbou nazvanou System of a Down, ve které přidali k dobru, že "System of a Down nemají Downův syndrom, ale chtějí položit systém dolů". Ani zábavné punkové songy jako Radio nebo Seeing Double at the Triple Rock už atmosféru vzájemného neporozumění, ze které vycházel nejlépe pobavený nezúčastněný pozorovatel, nerozehnaly. A tak přestože to nebyl vůbec špatný koncert, když NOFX odcházeli z písní Kill All the White Man z pódia, většina lidí na Aerodrome festivalu si v tu chvíli docela oddychla.

Tankianův hlas zněl jako z desky

A začala se, tělo na tělo, houfovat pod pódium, kde se měly  po pauze objevit hlavní hvězdy večera. System of a Down u nás naposled hráli v době, kdy je nikdo pořádně neznal, tentokrát je naplněné prostranství na Výstavišti očekávalo až s lehce náboženským opojením. A přestože vynechali všemožné pódiové efekty a skopičiny, publikum "explodovalo" už při úvodní Aerials. A v následujících minutách předvádělo, co to znamená pravá fanouškovská oddanost. Nejen refrény všech písniček zněly v mocných, sborových chorálech.

System of a Down

85 %

Festival Aerodrome na pražském Výstavišti

Dále vystoupili: Flogging Molly, NOFX

System of A Down byli ve skvělé formě a živé podobě jejich složitých, nejednoduše aranžovaných a komplexních písniček nebylo co vytknout. Když v jemném tanečním groovu sloky skladby B.Y.O.B. civilně oděný a přitom stále charismatický frontman Serj Tankian zpíval, že všichni se přidají a užijí si večírek a zakončil to metalový chroptěním, měla kapela publikum na lopatě.  

Šílené Tankianovy hlasové a pěvecké změny ve výrazu, tónu a náladě byly naživo vůbec tím úplně nejzajímavějším. I v těch nejsložitějších u toho totiž zněl takřka jako z desky. Vrcholu v šílených pěveckých metamorfózách dosáhl ve skladbě Radio/Video, v níž se od diska přes řvaní dopracoval až k reggae. A celé to kupodivu drželo pohromadě. Jak dokáže z falzetu přejít do metalového řevu či operního zpěvu zůstává zkrátka stále jednou z nerozluštitelných záhad vesmíru. 

Ale i když Tankian ustoupil do pozadí ke klávesám, byla to pořád velice intenzivní show. K jednomu z jejích vrcholů rozhodně patřila skladba Lost in Hollywood, kterou odzpíval kytarista Daron Malakian. Ukázalo se, že v téhle kapele je síla jako v celku, výsledný dojem mnohokrát předčil Tankianovy sólové koncerty, které u nás odehrál se svou kapelou.

Nový materiál chybí

Přestože System of a Down v Praze nepochybně plnili sny, z jejich výkonu místy čišela trochu chladná profesionalita, kterou zakrývají, že jsou už léta bez nového materiálu, jenž by jim dal  logicky novou energii. Kapele, která hrála od začátku v plném nasazení, se navíc úplně nepodařilo vygradovat finále.

Po Toxicity a Sugar odešli za vazbení pohozené kytary z pódia a publikum zmateně čekalo na přídavek, který se nekonal. Jakoby v tu chvíli už všechnu pozornost sežrala muzikantská technika a sehranost, kterou System of a Down uhranuli. I tak však naživo potvrdili svůj statut jedné z nejpřesvědčivějších současných tvrdě rockových kapel.