RECENZE: Jak vecpat stadion do klubu? Kapela Kensington našla recept

V Nizozemsku umí kapela Kensington vyprodat stadion během několika hodin. Čtvrteční koncert v pražském klubu Roxy, ač v podstatně menším prostoru, připomněl proč. Chytlavé melodie, promyšlené riffy a pečlivé dávkování emocí stále zůstávají jejich nezpochybnitelnou doménou.

Hned při refrénu úvodní All For Nothing si zpěvák Eloi Youssef troufl požádat publikum o asistenci a překvapivě nešlápl vedle. Fanouškovský chorál se rozezněl bez sebemenšího zaváhání stejně pak i v průběhu celého večera.

Jestli tedy kapela Kensington měla ve čtvrtek v Praze nějakého konkurenta, byli to právě její fanoušci, kteří svým nadšením posunuli výkon čtveřice Nizozemců o úroveň výše. A vůbec nevadilo, že nebylo vyprodáno.

Kensington už před turné avizovali, že budou muset v rámci jarního turné přizpůsobit osvojený stadionový zvuk menším klubům, jejichž pečlivým objížděním před lety začínali. Přesto setlist složili téměř výlučně ze skladeb na deskách Rivals a Control, které svým zvukem jasně deklarují, do jakých prostor patří.

Kensington od svých začátků patří do škatulky indie rocku a celkem zdařile se jí drží. Čas od času si však odskočí někam jinam: k elektronice či popu, který v jejich podání dává jistotu rádiového hitu. Ať už jde o baladickou Sorry, nebo lehce vlezlou Rely On, která na druhou stranu přesně ví, jak si posluchače získat a hlavně rozhýbat.

Jenže to by za chvíli nesměla přijít od Youssefa prosba směrem k publiku o ztišení a jak už bývá tradicí, nedonesla se až k baru. Tudíž ani nebyla vyslyšena. Zpěvákova osobní zpověď Storms tak alespoň ve své klidnější první polovině neměla šanci přivodit posluchači husí kůži, jako se jí to daří na studiové nahrávce. Následující Riddles pak znovu zvýšila tempo a show vrátila do zajetých kolejí včetně připomenutí, jak stěžejní úlohu v kapele hrají bubeník Niles Vandenberg a jeho kopák.

EU Tour 2018

70 %

Autor: Kensington

Předskokan: Silver Spoons

Místo konání: Roxy, Praha

12. dubna 2018

Ke konci se Kensington zastesklo po intenzivnějším kontaktu s publikem a Youssef společně s kytaristou Casperem Starreveldem začal hecovat fanoušky, aby si (doslovně, nikoliv obrazně) vlezli na záda a konec koncertu si tak patřičně užili. Loučili se tedy spíše s festivalovým než klubovým publikem. To jim mimochodem hned v začátku příjemně rozehřál sebevědomý, zábavný, ač ničím objevný výkon pražské kapely Silver Spoons.

Kensington jsou jednoduše jako starý kamarád z dětství, kterého vídáte jednou za rok a vždycky to stojí zato. Jen si z toho setkání moc nepamatujete a vidět se v dalších 365 dnech není třeba. Na druhou stranu – kdyby i v Česku vyprodávaly stadiony právě takové domácí kapely, dala by se porušit i tato roční lhůta.