RECENZE: The Kelly Family přivezli kýč, konfety a hromadu naučených póz

  • 128
Jeden už by málem zapomněl, proč tuhle zpívající famíliji v polovině 90. let tak intenzivně nesnášel. Po pětadvaceti letech je to bohužel všechno zpět, včetně cajdáku An Angel.

Zpívá celá rodina. Pamatujete si na ten televizní pořad? Mladší ročníky už nejspíš ne, starší si vybaví dívenku s výraznými ďolíčky ve tvářích, která zpívala Markétku od Marie Rottrové. Jmenovala se Barbora Basiková...

Ďolíčky ve tvářích měla a stále ještě má i muzicírující rodina Kellyovců, kterou v roce 1974 sešikoval pantáta Daniel Kelly, tehdy ještě pod jménem The Kelly Kids. O dvacet let později, už jako The Kelly Family, vydali přelomové album Over The Hump s megahitem An Angel, které ve své době rozpoutalo učiněnou kellymánii, která zasáhla i Česko.

Postupem let se na Kellyovic víceméně zapomnělo, vynořily se další teenagerovské idoly, Angelo odmutoval, nicméně celou zpívající rodinu nezničili, abych připomněl jednu skladbu Tří sester.

Doba je nakloněná comebackům všeho druhu, tak i The Kelly Family chytili příležitost za pačesy a ohlásili návrat na pódia. Do Prahy letos přijeli oslavit dvacet pět let od vydání zmíněného alba Over The Hump a pojali to ve velkém stylu. V první části večera řečenou desku přehráli celou, po pauze pak vybalili ještě ostřejší arzenál, Konfety, plamínky, nyvé pohledy, ruce při zpěvu procítěně kladené na srdíčka a podobně.

Zkrátka všechno, čím Kellyova rodina zblbla davy v devadesátých let. Byl to kýč už tenkrát, skladby jako An Angel nebo I Can’t Help Myself, kterou tak skvěle zparodovali Gábina Osvaldová a Marek Vašut (“zblázňuji se nyní“, pamatujete?) byly postavená na tom, že je zpívají roztomilí dlouhovlasí hošíci a holčičky při tom pláčou a malují si do památníčků okolo jmen Angelo a Paddy srdíčka.

Dnes už Angelo ani Paddy roztomilí hošíci nejsou, Paddy už dokonce ani nemá dlouhé vlasy, ale jinak se nic nezměnilo. Podnik jménem The Kelly Family je stále vykalkulovaná záležitost, které prostě nejsem schopen ani na vteřinu uvěřit, že to myslí upřímně. Všechno to mnohdy otravné hecování ke sborovému zpěvu, naučené pózy typu „přesně v téhle minutě téhle písničky si kleknu, sepnu ruce a vzhlédnu k nebesům, ale musí to vypadat, že mě to právě teď napadlo“, neustále přesvědčování, jaké že jsme to skvělé publikum, prostě nelze brát ani na okamžik vážně.

25 Years Over The Hump

20 %

The Kelly Family

O2 arena, Praha

15. února 2020

Stejně jako samotnou hudební složku, která je splácaná z pseudoirských melodií, pop-rockových odrhovaček, kýčovitých balad a španělsky zpívaných juchand. Kvalit to nemá ani za mák, je to odvozené, vypočítané, sestavené jen proto, aby se to líbilo a prodávalo. Ano, je třeba připustit, že Kellyovi umějí zpívat. O tom, proč a co zpívají, už se ale dají vést spory.

Za sebe přiznávám, že když mě někdo takhle urputně nutí se bavit, neustále na mě z pódia doráží otázkou, jestli se mám fajn a nutí mě ke sborovému zpěvu a spartakiádnímu mávání rukama, zatvrdím se a intenzivně pocítím touhu pustit si něco ze zcela opačného hudebního ranku. Kde se nehraje na předstírané city a radost z hudby přichází z postupného odhalování její mnohdy skryté krásy. Tady se všechno nabízí na první dobrou jako papírová růže ze střelnice.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.