V Česku vystoupí poprvé v pátek 11. července na festivalu Colours of Ostrava.
Natočil jste tři významné filmy s Emirem Kusturicou - a spoustu dalších s jinými režiséry. Nestýská se vám po komponování pro film?
Upřímně řečeno ne. Filmovým skladatelem jsem se stal vlastně náhodou, a také jsem pracoval s režiséry, kteří opravdického skladatele ani nepotřebovali.
Ale hudbu pro divadlo píšete dál?
Tam se cítím daleko lépe. Zatímco ve filmu je všechno příliš intenzivní až hysterické a máte tam obrovský rozdíl mezi úspěchem a ne- úspěchem, divadlo si udrželo lidské tempo. Teď píšu operu Bregovic's Carmen with Happy End, příští rok možná nebudu vůbec koncertovat. Premiéra bude v dubnu v Itálii.
Emir Kusturica studoval na pražské FAMU. Jaký vztah k Praze máte vy?
Strávil jsem tam několik měsíců, Underground jsme totiž natáčeli v pražských ateliérech.
Ale koncert jste v Česku zatím neměl. S kým přijedete do Ostravy?
Přijedu s plnou orchestrální sestavou, kterou tvoří mužský ortodoxní sbor z Bělehradu, smyčce, romská dechová kapela, zpěvačky z Bulharska a Makedonie, celkem třiačtyřicet lidí.
Vaše nynější hudba je dost odlišná od toho, co jste hrál před třiceti lety v Sarajevu s Bijelo Dugme. Co jste si ze své rockové minulosti odnesl?
Bijelo Dugme - jako každá velká rocková kapela z komunistické éry - byla daleko významnější svou sociální úlohou než hudební. V té době mě hodně ovlivnil anglosaský způsob, jak hudbu vytvářet. Když vypukla v Jugoslávii válka, žil jsem v Paříži a začal jsem si víc vážit hudby, která pochází z míst, odkud pocházím.
Vy jste patřil k prvním, kdo západnímu publiku představil romské kapely z Balkánu. Kdy jste se s jejich hudbou poprvé setkal?
Být muzikantem, to je cikánské povolání. Profesionálně jsem hrál od patnácti let, své první peníze jsem si vydělával ve striptýzových barech, viděl jsem mnohem víc nahatých ženských než kdokoli v mém věku v západní Evropě. A mimo mě tam byli samí romští muzikanti.
Co se rockový kytarista může naučit od Romů?
Že musíte být pružný, flexibilní. Všechno se dá změnit, nic není tak dobré, aby se to nedalo vylepšit, spojit s něčím jiným. Pro Romy je hudba pomůckou k přežití, oni o hudbě nefilozofují, ale pohybují se v ní jako ryba ve vodě. Hudba je pro ně něco jako východ či západ slunce, patří všem. A tak bez výčitek kradou hudební nápady. V tomhle prostředí jsem se pohyboval celý život.
Vzpomínáte si na klíčový okamžik, kdy jste poznal, že válka v Jugoslávii je nevyhnutelná?
Když se narodíte tam kde já, tak už musíte počítat s tím, že jednou taková hodně špatná zpráva přijde. To místo je pronásledováno osudem, pět set let to byla hranice mezi pravoslavným křesťanstvím a muslimy. Pět set let se zabíjeli, ale také zpívali, poslouchali, co zpívají ti druzí, proto se mi podařilo vstřebat tolik vlivů.
Nedávno jste hrál v Maroku na festivalu, který navštívila královská rodina. Byl to jiný zážitek než v Evropě?
Nestává se mi každý den, že by na můj koncert chodily princezny, vypadalo to spíš jako natáčení filmu než realita. Hrál jsem svoji liturgickou skladbu s křesťanskými, islámskými a židovskými zpěvy. Zúčastnil se toho oficiální předčítač koránu marockého krále i sbor moskevského patriarchy. To byl koncert, kdy jsem si říkal: pokud Bůh není dnes večer tady, pak nejspíš neexistuje.
Když odešla královská rodina, nastal magický moment: začal jste hrát další sadu, a daleko ostřeji. Nebylo to v duchu rčení „kocour není doma, myši mají pré“?Nějak jsem si myslel, že i tenhle večer bychom si měli užít legraci.
 Hvězdou letošního festivalu Colours of Ostrava bude srbský kytarista Goran Bregovič. |
 Goran Bregovič |
