RECENZE: Chilská zastávka. Frontman Manics věnoval sólovku Victoru Jarovi

Na cestě k dalšímu albu Manic Street Preachers se mohou fanoušci zastavit u druhé sólové desky lídra kapely Jamese Deana Bradfielda. Natočil barevné koncepční album Even In Exile věnované chilské legendě Victoru Jarovi.

Pokud se vám v jednapadesáti všechny ty knihy, hudba a filmy, co jste dosud poznali, nedostanou do morku kostí, nejspíš jste nedávali pozor. Tak velšský hudebník James Dean Bradfield, hlas, kytara a skladatel Manic Street Preachers, glosuje svůj nejnovější počin. 

James Dean Bradfield - Even In Exile

Je jím sólová deska Even In Exile, kterou kompletně věnoval chilskému umělci Victoru Jarovi. Zpěvák novinkou navazuje na čtrnáct let starý, introspektivní a překvapivě nevýrazný debut The Great Western.

Bradfield se koncepční deskou, kde využil texty velšského básníka Patricka Jonese (bratra baskytaristy a textaře Manics Nickyho Wirea), pokusil připomenout pohnutý osud svého oblíbence; charizmatický básník a písničkář Jara se totiž stal symbolem brutality Pinochetova režimu, když byl v roce 1973 zavražděn na fotbalovém stadionu v Santiagu.

Jako mluvčí prostého lidu a sympatizant marxistického prezidenta Allendeho je Jara jedním z Bradfieldových hrdinů. Manic Street Preachers se totiž nikdy netajili tím, že jejich názory formovaly hornické stávky ve Walesu 80. let. Už v textu úvodní písně Recuerda tak vedle sebe až překvapivě jednoznačně staví Pinocheta, Thatcherovou či Nixona.

Ale pojďme čistě k hudbě, ta je ostatně Jarovým nejvýraznějším odkazem nezávisle na politice. Even In Exile je ve srovnání s Bradfieldovou prvotinou barevnější, produkčně zvládnutější. Oplývá množstvím výrazných a přitom křehkých melodií. 

Even In Exile

55 %

autor: James Dean Bradfield

Zaujme třeba instrumentální Under the Mimosa Tree, kde Bradfield ústřední motiv jen „jarovsky“ vybrnkává na kytaru. Mnohem rafinovanější je pak klavír v sugestivním počinu There’ll Come a War. Sevřenou melodií se hudebník pokusil evokovat atmosféru času Jarova návratu do země, kde už tou dobou doutnal Pinochetův převrat. V pozadí sevřené písně se už dá tušit zmíněný masakr na stadionu.

Bradfield si nedávno postěžoval, že nedokáže při tvorbě opustit zavedený koncept, kdy album předchází jeden dva singly s potenciálním hitem. Ač to tedy dnešní doba streamování nevyžaduje, na desce nápadně vyčnívá The Boy from the Plantation – klasická ukázka hudebníkova talentu napsat přímočarý hit s povědomě chytlavým refrénem. 

Podobných momentů je na albu naštěstí více. Fandům Manics tak Even In Exile slouží jako ideální mezizastávka k chystanému albu kapely. Nic víc.