Charles Aznavour

Charles Aznavour | foto: Profimedia.cz

PORTRÉT: Sexy hlas se zvláštní něhou. Aznavour byl symbol šansonu

  • 1
Já se vrátím, zpívala Hana Hegerová v české verzi slavné písně La Boheme. Její autor, francouzský šansoniér Charles Aznavour, jemuž Praha vestoje tleskala letos v březnu, se do ní už nevrátí. Zemřel ve věku 94 let

Co připomenout z těch téměř patnácti set písní, které za svou sedmdesátiletou muzikantskou dráhu v osmi jazycích zpíval nejen ve Francii, ale v dalších devíti desítkách zemí světa?

Hier encore – „ještě včera mi bylo dvacet let, hladil jsem čas a užíval si života…“ Les plaisirs démodés – „pojď, objevíme spolu staromódní radovánky…“ Et pourtant – „a přesto bez výčitek svědomí, bez lítosti odejdu přímo před sebe bez naděje na návrat…“

Aznavour? To je jeden ze symbolů Francie, řeknou mnozí Francouzi, když na něj přijde řeč. Ano, narodil se v roce 1924 v Paříži, ale jeho rodiče byli arménští emigranti a on na to nikdy nezapomněl, například pomocí po ničivém zemětřesení, které Arménii postihlo roku 1988.

Nicméně symbolem Francie se skutečně stal, přesněji řečeno jedním ze symbolů francouzského šansonu. Podobně jako Edith Piaf, v jejímž domě léta žil („nikdy jsme nebyli milenci,“ říkal o jejich vztahu), pro kterou napsal řadu písní a která mu usnadnila začátky kariéry. Stojí na stejné laťce jako ona a Maurice Chevalier, Juliette Gréco, Jacques Brel, Charles Trenet, Gilbert Bécaud nebo Mireille Mathieu, kteří spoluvytvářeli hudební dějiny minulého století. A možná nad ní.

Aznavourův chraplavý hlas, což je podle některých zdrojů způsobeno nedomykavostí hlasivek, bývá označován jako sexy, ale přitom v něm je zvláštní něha; v některých písních, jako v již vzpomenuté Hier encore, vysloveně hladí.

A nepostrádal ani smysl pro humor. Připomeňme třeba nahrávání skladby J’aime Paris au mois de mai se současnou známou francouzskou šansoniérkou Zaz. „My jsme Zaznavour,“ rozesmál ji tehdy.

Na filmovém plátně

Návštěvníci Aznavourových koncertů nemohli nezaznamenat herecký talent toho drobného a i ve vysokém věku čertovsky pohyblivého chlapíka s lehce ironicky usměvavýma očima.

Vedle hudebního měl totiž i obdivuhodný herecký talent. Ve filmu začal již jako dvanáctiletý kluk v Knoflíkové válce a celkem se objevil v šesti desítkách snímků, nejznámější jsou zřejmě gangsterka Françoise Truffauta Střílejte na pianistu a poetická Orfeova závěť, již natočil Jean Cocteau.

Za své pěvecké i herecké umění získal různá ocenění včetně nejvyššího francouzského vyznamenání Řád čestné legie.

Francouzský Frank Sinatra, jak se mu také přezdívalo, bude zkrátka chybět. Nejen své zemi, ale všem posluchačům dobré muziky s chytrými, zábavnými i melancholickými texty. Trpce tady platí věta dávného anglického básníka Johna Donnea: Smrt každého člověka mne umenší…