Moimir Papalescu & The Nihilists

Moimir Papalescu & The Nihilists - Kapela Moimir Papalescu & The Nihilists | foto: Adam Holý

Česká klubová naděje loví v čase

Na domácí klubové scéně se často skloňovala jména táborských rockových světoběžníků Sunshine a tria s dokonalou retro stylizací a bizarním názvem Moimir Papalescu and the Nihilists. Obě tyto kapely jsou u nás novátorské svým přístupem k hudební tvorbě.

Ignorují české porevoluční dění, netrpí komplexy z malých poměrů zdejší scény a sebevědomě se rozhlížejí na Západě, z jehož hudební tradice především čerpají.

The Nihilists uspěli hned se svým debutovým albem Analogue Voodoo, které jim pomohlo k nominaci na domácí výroční hudební cenu Anděl 2004 v kategorii dance & hip hop.

Tuto desku kapela vydala na vlastní značce Manipulation Records a stejně kladné ohlasy jako u nás sklidila například v Berlíně, jehož hudební scénou jsou The Nihilists značně inspirováni.

"V Berlíně je hudební scéna na rozdíl od Německa a vlastně od celé Evropy velmi odlišná. Tvoří tam spousta skvělých a nekonvenčních umělců. My jsme našli společný směr a cestu s umělci a dnes už i našimi kamarády z gramofonové značky Pale Music," tvrdí Hank Jesus Manchini, jehož si mnozí pamatují coby pražského Nicka Cavea, bývalého frontmana skupiny Rány těla.

Klávesista a další zpěvák Moimir Papalescu, kdysi člen kultovních projektů Vanessa a Gun Dreams, upřesňuje: "Hráli jsme tam v nejrůznějších prostorách, od výrobní haly na tryskové motory bývalé NDR, v klasických klubech až po tamní filmový festival, a všude se setkali s pozitivními ohlasy. Je dobré cítit se jako doma i v zahraničí."

Exoticky znějící jména všech členů kapely - pozadu nezůstává ani zpěvačka vystupující jako La Petite Sonja - korunují dokonalou stylizaci tohoto projektu a v každém ohledu zdůrazněnou retro image.

Ovšem své občanské identity lidem skrývají: "S těmito jmény děláme hudbu, jsme na pódiu, prezentujeme se na desce a před veřejností, nevidíme důvod, proč uvádět jména jiná a myslíme, že to ani nikoho nezajímá," říká Moimir.

Nejsilnější zbraní The Nihilists je pódiové vystupování plné inteligentní nadsázky: Hank se nad publikem sklání s grácií německého kytaristy Blixy Bargelda, zpěvačka Sonja s nenapodobitelným vokálním přednesem přesvědčivě hraje dekadentní blondýnu a Moimir nehybně stojící v elegantním saku za klávesami připomene zlaté časy electronic body music.

"Naše image je jako naše identita. To, jak vypadáme, zobrazuje realitu a nestojí nás žádnou přípravu," tvrdí Moimir, který svůj umělecký pseudonym hledal v rodinných kořenech.

"První impulz ke komponování mi již v raném věku dal matčin otec, skladatel klasické i taneční hudby, sám původem Rumun. Jeho jméno jsem si pak dovolil použít pro název skupiny. Teď uvidíme, s jakým ohlasem se setkáme v létě, až pojedeme na balkánské turné. To začíná příznačně v městě Tirgoviste, v prostorách zřícenin královského sídla, ve kterém vládl samotný Vlado Tepes Dracula."

Skupina registruje revoluci elektronické taneční hudby v devadesátých letech, ale dívá se na ni s neskrývanou skepsí. Důležitější pro ni je "stará" analogová elektronika a postpunková avantgarda. Přes nepřeslechnutelné zdroje inspirace jsou The Nihilists nevšedním zjevem, a to nejen ve zdejších podmínkách.

"Podvědomě vstřebávám vše podstatné, co se odehrálo v poválečné hudební historii. S radostí to pak transformuju do současnosti. Představuji si totiž vždycky, jak by asi tak zněli moji hrdinové, kdyby dělali hudbu dnes," vysvětluje přístup ke své tvorbě Moimir.

The Nihilists jsou kapelou zkušených třicátníků pro lidi již dávno znavené tancem na kdysi převratných houseových parties. Nejen hudební fajnšmekři ocení jejich ironický pohled do hudebního dění posledního čtvrtstoletí. Díky své suverenitě a také neskrývaným nezájmem o jakékoli handrkování na české scéně mají blízko k Sunshine, další skupině, která se loni u nás výrazně prosadila. Nejednou společně koncertovali a vzájemně se o sobě vyjadřují s patřičnou úctou, ačkoliv jsou po hudební stránce tak rozdílní.