Výročí sametové revoluce připomněla Česká filharmonie úterním koncertem, na němž přenechala pódium Dvořákovy síně třem dětským, respektive mládežnickým orchestrům. Samotné výkony nebyly tím hlavním, důležité bylo nadšení a poselství, že hudba může spojit mladé lidi různých sociálních a etnických skupin.
Jako první vystoupil s dvěma instruktivními skladbičkami orchestr Nadačního fondu Harmonie, inspirovaný venezuelským vzdělávacím projektem El Sistema. Přijímá bez jakýchkoli zkoušek děti ze základních škol a dětských domovů, jimž poskytuje nástroje a základy hudebního vzdělání. Pohled na malé špunty, kteří pyšně nesli své nástroje, na něž se někteří začali učit hrát teprve před měsícem, byl roztomilý.
Na koncertě ke Dni studentstva si zahráli i malí hudebníci
Pak nastoupili „starší žáci“, orchestr Trmi©kus, působící na základní škole v severočeských Trmicích, která systematicky propojuje děti z romských a neromských rodin. Společně zahráli úpravy popových písniček. Nakonec přišel Letní orchestr mladých, sdružující studenty hudebních škol, tedy budoucí profesionály, kteří pod vedením Marka Šedivého přednesli Smetanovu Vltavu a Schubertovu Symfonii č. 8 „Nedokončenou“. Na úplný závěr všichni společně zahráli studentskou hymnu Gaudeamus igitur. Takto koncipovaný večer ke Dni studenstva je rozhodně skvělý nápad, zvlášť když jím kultivovaně provázel moderátor Českého rozhlasu Tomáš Černý.
Jak se hoduje v nebi
O den později vystřídalo sdílené spontánní nadšení opět soustředění na vysoké umění. Naše světově proslulá mezzosopranistka Magdalena Kožená opožděně zahájila svůj letošní cyklus koncertů s Českou filharmonií, když předešlý večer odpadl kvůli onemocnění pianistky Mitsuko Uchidy. Pod taktovkou britského dirigenta s italskými kořeny Robina Ticciatiho zazpívala cyklus Clauda Debussyho Zapomenuté popěvky, na texty Paula Verlaina.
Francouzská písňová lyrika byla Kožené vždy blízká a pěvkyně také tentokrát nabídla jemný, vyzrálý přednes. Dojem trochu narušovaly pouze jakoby přidušené hloubky, který jí v některých písních dostatečně nezněly. Svůj nezaměnitelný hlasový půvab a jas vnesla do sólového partu Mahlerovy Symfonie č. 4, líčícího nebeské požitky včetně těch gastronomických. U filharmonie debutující dirigent Ticciati příjemně překvapil pečlivou prací s výrazem jak v Mahlerovi, tak ve francouzské hudbě, kterou zastoupila ještě úvodní skladba Gabriela Faurého Pelléas a Mélisanda, původně scénická hudba k Maeterlinckově hře. Po ní si na výzvu ředitele filharmonie Davida Marečka publikum minutou ticha připomnělo oběti nedávných teroristických útoků v Paříži.
Každý objev není senzace
Zatímco Mahler nebo Debussy jsou stálice repertoáru, o méně známém barokním skladateli Johannu Adolfu Hassem se to tvrdit nedá. Šéf souboru Collegium 1704 dirigent Václav Luks se rozhodl přispět k jeho vyvedení ze stínu a v Pražské křižovatce uvedl oratorium Svatá Helena. To bylo komponované na italský text Pietra Metastasia a líčí putování matky římského císaře Konstantina Heleny a jejích společníků po Svaté zemi, kde naleznou Kristův kříž.
Anna Alas i Jove a Václav Luks
Otázka, co takové dílo přináší dnešku, by možná byla zbytečná, kdyby čtvrteční koncert nabídl skutečně něco mimořádně originálního. Poslech střídajících se virtuózních árií a recitativů, v nichž se medituje o svatých ostatcích, však velké potěšení ani zvláštní důvod k zamyšlení nepřinesl. Neutkvěla v paměti výjimečná invence ani citová hloubka, naopak člověk začal s ubíhajícím časem počítat, kolik árií ještě zbývá... Vkrádal se pocit, že tohle bude dovedně ušitá dobová konfekce, zatímco Händel nebo Mozart zastupují v hudbě 18. století haute couture.
Navíc, i když orchestr hrál výborně, pro náročné party by to chtělo ještě o třídu zdatnější, osobitější zpěváky. Španělská mezzosopranistka Anna Alàs i Jove v roli Heleny zaujala krásným tmavým témbrem, ale její přednes byl spíš fádní. Slovinský tenorista Aco Bišćević zpíval jako téměř neškolený zpěvák. Lépe se poslouchal pěkně posazený hlas německé altistky Julie Böhmové i české sopranistky Olgy Jelínkové. Udělat z archeologické vykopávky průměrné hodnoty senzační objev pro širší veřejnost se nejspíš nepodařilo.
