C& Vocal: Dřív než něco začne (obal boxu)
V první řadě je třeba říct, že je dobře, když si tento soubor, velmi podstatný a v mnoha ohledech originální, i dnes připomínáme. Jeho tvorba měla ve své době hodnotu, patřila do stejné „party“ jako třeba Vladimír Mišík, Michal Prokop, Jan Spálený nebo Marsyas, tedy ke scéně, která sice byla oficiální, ale jakousi „tichou dohodou“ mezi jejími představiteli a fanoušky se jasně vědělo, na čí straně kdo stojí. Na straně vládnoucího režimu to samozřejmě nebylo, dodejme pro úplnost.
C&K Vocal byl významný nejen tím, že se jednalo o sbor, tedy těleso v rockové hudbě nebývalé nejen u nás, ale i ve světovém měřítku, ale například i proto, že pracoval s poezií. Jak převzatou (jmenujme Francoise Villona nebo Františka Halase), tak původní. Tou, kterou ve formě písňových textů pro sbor psal jeho spoluzakladatel Ladislav Kantor, jehož nedožité sedmdesátiny vydání boxu připomíná.
C&Vocal (Ladislav Kantor, Jiří Cerha)
To, že z dnešního pohledu už Kantorova poezie ani skladby druhého „otce zakladatele“ Jiřího Cerhy přece jen tolik neoslovují jako v době vzniku v 70. a 80. letech není jejich vina. Na úhoru české scény se snažili přicházet s hudbou inteligentní, v podstatě artrockovou, která sice měla svůj drive a svébytnou atmosféru, ale dobový patos, který na silných představeních C&K Vocalu skvěle fungoval, už zapadal prach.
To však není podstatné, protože se jedná o archivní edici, která by měla tehdejší tvorbu a její atmosféru fixovat pro potřeby současné i budoucí. Nehledě na to, že se jistě najde dost pamětníků, kteří si tu dobu rádi připomenou. S ohledem na to je ale škoda, že nádherně vypravenému boxu, který nese už na první pohled patrný otisk výtvarné ruky Karla Halouna a Luďka Kubíka, je třeba řadu věcí vytknout.
C&Vocal (Jiří Cerha)
Tím nejpodstatnějším je jeho nekompletnost. Čtyřalbum se sice netváří jako „sebrané spisy“, ale těmi by ve skutečnosti měl být. Nepochybně by stačilo, pokud se komplet nevejde na čtyři disky, přidat ještě maximálně jeden. C&K Vocal toho ve jmenovaných letech nevydal zase tolik, aby nebylo možné uvést soubor všech nahrávek. Jiří Cerha jako sestavovatel obsahu sice má svaté právo do takového ohlédnutí vybrat, co považuje za důležité, ale kompletní vydání by prostě bylo ideální.
C&Vocal (Helena Arnetová)
A tak se zde sice setkáváme s plným zněním alb Generace, Balada o Zemi a Causa Krysař, ty jsou doplněny výňatky z exportních anglických verzí a několika singlovými nahrávkami, ale zdaleka ne všemi. Kde je třeba velmi zajímavý až surrealistický Výlet na slova E. F. Buriana? A kde Holky (Nikoli z naší školky)? A jestliže si C&K Vocal vzal v této edici pod křídla i sólovou tvorbu své přední členky Heleny Arnetové, proč jsou z obou jejích elpíček Všechno nebo nic a V nijakém městě uvedeny jen některé písně?
C&Vocal a Michal Prokop na Bratislavské lyře 1989
Vedle nekompletnosti obsahu pak zamrzí i omyly v dokumentaci a chyby literní. V jinak hezkém doprovodném textu Jiřího Černého je zbytečný překlep (vsadím se, že nikoli autorův) o „Ladislavově překladu“ Shakespearových sonetů - samozřejmě jde o Jana Vladislava. V seznamu muzikantů je uveden saxofonista František Kopp, přestože se správně píše s jedním „p“. A sólo v písni Koho mít rád nazpívala bývalá členka C&K Vocalu Petra Janů - nikde o tom ani slovo, přestože jinde jsou sólisté pečlivě vypsáni.
Takové „nedodělky“ mrzí vždycky, ale dvojnásob tehdy, kdy je nad slunce jasné, že v takové míře už tento soubor s největší pravděpodobností nikdy znovu připomenut nebude. Že to je definitivní kolekce éry, která se už nebude opakovat (což je možná škoda, ale jen umělecky). Bohužel kolekce neúplná a s chybami.
