Publikaci What Does This Button Do? vydal Bruce Dickinson již v roce 2017. Její veřejná čtení včetně diskuzí s publikem absolvoval nejdříve po britských divadlech a pak se rozhodl předvést svůj smysl pro humor také v dalších zemích.
Frontman „Železné panny“ má přitom rozhodně o čem mluvit. Hudba není zdaleka jedinou významnou kapitolou jeho bohatého životopisu.
Pytel s mimokapelními aktivitami se roztrhl zejména koncem osmdesátých a v průběhu devadesátých let. Dickinson, namlsaný úspěchy kultovních alb Iron Maiden v čele s The Number Of The Beast (1982) nebo Piece Of Mind (1983), se tehdy poohlížel po sólové dráze. Svůj mnohovrstevnatý talent ale vystudovaný historik uplatnil také v šermu, literatuře nebo coby pilot letadla.
Jako šermíř se dokonce dostal do britské špičky. Na mistrovství Velké Británie obsadil v roce 1989 ve fleretu mužů sedmé místo. Jeho domovský klub Hemel Hampstead poté reprezentoval svou zemi na Evropském poháru v Paříži. Dickinson, který v roce 1988 založil vlastní společnost Duellist nabízející značkové šermířské potřeby, měl podle některých odborníků dokonce šanci usilovat o účast na olympiádě v Barceloně 1992.
Čtyři dekády tvorbyNež v roce 1981 naskočil do rozjetého vlaku Iron Maiden, kteří už v té době měli na kontě dvě alba, hrál v kapelách Speed a Samson. Hned první album s Dickinsonem za mikrofonem The Number Of The Beast znamenalo pro heavymetalovou partu premiérový triumf v britském albovém žebříčku. Před svým odchodem v roce 1993 nahrál se skupinou sedm řadových desek, po návratu z přelomu milénia dalších pět, včetně aktuální The Book Of Souls (2015). Sólově debutoval nahrávkou Tattooed Millionaire z roku 1990, zatím poslední šestou studiovku Tyranny Of Souls představil v roce 2005. |
Tou dobou už slavil úspěchy i jako spisovatel. Svoji první knihu, satirický román The Adventures of Lord Iffy Boatrace, vydal v roce 1990. Za krátkou dobu se prodalo čtyřicet tisíc výtisků, a tak požádal vydavatel Dickinsona o pokračování. Pod názvem The Missionary Position: the Further Advances of Lord Iffy Boatrace následovalo o dva roky později.
„Knihovník Conan“, jak se mu občas přezdívá, prý dokonce rozepsal třetí díl, ovšem po šedesáti stránkách roztrhal námět na kusy. „Zjistil jsem, že je to hloupost. Nemyslím, že bych ještě někoho pobavil,“ vysvětlil.
Pilot aerolinií i kapely
Pozoruhodná je i jeho kariéra leteckého pilota, kterou rovněž nastartoval zkraje devadesátých let. Začal si tímto způsobem přivydělávat, když se v roce 1993 rozhodl opustit sestavu Iron Maiden a vydávat sólová alba. Neměl s nimi však takový úspěch, jaký si představoval. Pilotní průkaz si pořídil u aerolinií British World. Později ho společnost Astraeus posadila do kokpitu Boeingu 757.
Jeho domovská kapela, do které se po šestileté pauze vrátil v roce 1999, dnes využívá zpěvákových schopností při cestách na turné. On sám totiž pilotuje pověstný obří letoun Ed Force One. Není náhoda, že pronikavost jeho hlasu byla ve své době přirovnávána ke zvuku sirény při leteckém náletu.
V roce 2006 dokonce neváhal nasednout do letadla a zachránit zhruba dvě stovky britských občanů pobývajících v Libanonu. Tam v té době vypukl válečný konflikt mezi izraelskou armádou a hnutím Hizballáh.
Koncert ve válkou zmítaném Sarajevu
Dostatek adrenalinu zažil také na pódiích. V roce 1994 přijal nabídku vystoupit v obléhaném Sarajevu. Do válkou sužovaného města tehdy dorazil se svou kapelou v doprovodu vojáků OSN. Projít museli přímo válečným územím. „Ty kulky, které jsme slyšeli všude kolem nás, byly skutečné. Nebyli jsme nijak chráněni, neexistoval žádný plán. Ale řekli jsme si: ‚Se*eme na to a jedeme tam,‘“ vzpomínal později.
Nakonec šlo o jeden z vůbec nejsilnějších hudebních zážitků. „Ten koncert byl obrovský, intenzivní a pravděpodobně v tu chvíli největší na světě – pro diváky i pro nás. Nebylo důležité, že svět o tom nevěděl. Změnilo to můj pohled na život, smrt a ostatní lidské bytosti,“ prohlásil.
Jako připomínka tohoto vystoupení, pro jehož absolvování riskovali jeho protagonisté životy, vznikl dokumentární film Scream For Me Sarajevo. V roce 2018 ho mohli v kinech vidět i čeští diváci. Letos v dubnu se zpěvák stal čestným občanem Sarajeva. „Ve světě, v němž většina věcí trvá na sociálních sítích jen zhruba pět minut, si to lidé stále pamatují. To je mimořádné,“ komentoval to sám rocker.
Vlastní rádiová show i pivo
S příchodem nového tisíciletí se začal stále častěji objevovat také v televizních a rozhlasových pořadech. Mezi lety 2002 – 2010 moderoval každý týden svou Friday Rock Show na rádiu BBC 2. Televizní stanice Discovery Channel ho zapojila do přípravy seriálu o létání Flying Heavy Metal. V jiném televizním pořadu na stejném kanále dokonce řídil ruský tank T-34.
Fanouškům Iron Maiden nejspíš neunikly ani jeho pivovarnické aktivity. Ve spolupráci s pivovarem Robinsons představil v roce 2013 nápoj nazvaný The Trooper – podle stejnojmenného hitu kapely.
„Byl jsem v sedmém nebi, když jsme byli požádáni, abychom se pokusili stvořit společně s odborníky z Robinsons svou vlastní značku. Jsem totiž celý život fanouškem tohoto typu klasického anglického piva,“ uvedl Dickinson. Od té doby uvedl na trh několik dalších značek piva.
V nedávné minulosti se musel vypořádat také se zdravotními problémy. V únoru 2015 oznámil, že trpí rakovinou jazyka a krku. V médiích vzbudilo zájem jeho prohlášení, že příčinou onemocnění byl virus HPV, který se přenáší orálním sexem.
Po chemoterapiích se však rychle vrátil do pracovního zápřahu a už v září téhož roku vyšla zatím poslední řadová deska Iron Maiden nazvaná The Book Of Souls. Naživo ji představili na světovém turné, jehož zastávkou byl v létě 2016 pražský Eden. O dva roky později se do naší metropole vrátili a zahráli na letišti v Letňanech, kde jim aplaudovalo na třicet tisíc diváků.
Sólové vystoupení Bruce Dickinsona v O2 universum bude 25. října určitě o dost komornější. Místo hlasité metalové vřavy vsadí tentokrát na mluvené slovo a humor. Bylo by však překvapivé, kdyby si tento muž mnoha talentů na konci nevysloužil podobně nadšené ovace. Vše, do čeho se pustí, totiž dělá naplno.
