"Víte, já jsem stále začátečnice," říká Björk. Přitom rodačka z Reykjavíku (1968) napsala první píseň jako čtyřletá a krátce nato se pustila do studia klavíru a flétny.
Mohla být dětskou popovou hvězdou jako Britney Spearsová. Ve třinácti vydala album Björk Gudmundsdóttir, které ji proslavilo po celém Islandu, ale nechtěla natočit další.
Radši provokovala v dívčí punkové kapele Spit & Snot (Chrchel & sopel). Rockové období prožila se skupinami Kukl či Sugarcubes a pak, v polovině devadesátých let, naplno propukla její sólová sláva. Björk prodala celkem 12 milionů desek.
A to přesto, že se písně Björk vymykají rock'n'rollu, taneční či klasické muzice. Björk má ryze osobní styl, ve kterém se úžasně potkává živelnost a chaos s řádem.
"Začnu snít a najednou je z toho hudba," vysvětluje Björk, matka sedmnáctiletého syna Sindriho a dvouleté dcery Isadory. I nedávné mateřství či procházky v lesích, při kterých si na diktafon nahrávala bezprostřední zpěv, přispěly ke zrodu alba Medúlla.
Björk se ráda prochází a o samotě zpívá. Může to být třeba na pláži ve Španělsku, nebo na hlučném Brooklynském mostě v New Yorku, který vytváří rachotivou kulisu. Je to jeden z důvodů, proč Björk miluje New York, kde žije se svým partnerem Matthewem Barneym.
Na nové desce Medúlla otevřela dveře svým instinktům více, než se dosud odvážila. "Je to asi moje nejintuitivnější deska. Používala jsem ingredience, kterým nejvíc věřím, a to je hlavně můj hlas," vysvětlila zpěvačka v magazínu Rolling Stone. Její hlas se chvěje, létá, násobí se, tryská jako vulkán, vynořuje se z vln sborů a jakýchsi vokálních houštin.
Je rytmem, melodií, vytváří atmosféru písní, které občas boří hranice mezi zvukem, emotivními výrony pocitů a hudbou. V tomto dobrodružství nezůstává Björk sama. Zapojila hlas rockového zpěváka Mika Pattona z někdejších Faith No More, zpěvačku Tanyu Tanag Gillis či RobertaWyatta.
Většinu zvuků, které dříve obstarávala elektronika, zvládají Björk a její spolupracovníci pomocí hlasů. Je zde i zvukový imitátor Dokaka, jehož ústa zní jako vokální buben nebo bručivá basa a který prý dokáže napodobit každý zvuk v dosud známém vesmíru.
Desku, jako je Medúlla, si může dovolit jen šamanka ražení Björk, která má prý v krvi tajemný eskymácký gen. Zatímco alba Debut a Post zachytila klubový tep Londýna devadesátých let, ve kterém se chemicky mísily útržky rytmů z Indie či Jamajky, s deskou Homogenic se zpěvačka vrátila domů na Island.
Pojala ji jako ságu ostrova, ve kterém se střetává technická civilizace s přírodou, vulkány s počítači. Nedávné album Vesperitne bylo komornější, vytvořilo zahradu zvuků, již si může každý instalovat doma v pokoji.
Medúlla, v překladu dřeň nebo dužina, má podle Björk připomínat přírodní instinktivní svět, který zde byl ještě před naší civilizací.
Leccos napověděla skladba Oceania, kterou Björk předvedla na ceremoniálu aténské olympiády a jež se dostala i na desku Medúlla. Olympijští pořadatelé od zpěvačky chtěli všeobjímající hit, jako jsou McCartneyho Ebony & Ivory nebo hymnická skladba We Are The World.
Zadání si Björk přizpůsobila podle sebe v písni o oceánu, nositeli života, který nevidí hranice mezi zeměmi či lidmi. "Vždyť tvůj pot je slaný," zpívá jejími ústy oceán. A ostrovanka Björk, která dává živlům podobu hudby, mu rozumí.
