Zvuk nové desky Never Gone je trochu zvrásněný, úměrněji věku pánů. Kopíruje nynější módu kytar, obnažených kláves, smyčců i jadrnějších zvuků.
Ubylo "thymolinových rytmů", vznikla muzika někde mezi Bee Gees a Bon Jovi, zvláště když se vokály spojí v nátlakových refrénech.
Do třicátnických vod se "kluci" přehoupli bez problémů. Možná zjistili, že si můžou víc hrát s různými podobami popu (Poster Girl), píseň My Beatiful Woman obalili do rtuťovitého stylu Michaela Jacksona, díky kterému získala soulový žár.
Tihle Backstreet Boys mají mírný nadhled, i v pověstném loudivém refrénovém "bečení". Člověk je nemusí zrovna baštit, ale může je respektovat.
