Jedinou původní, kompletně dochovanou skladbou je Dvanáct duet pro dva lesní rohy, dílka určená pro zábavu a obveselení, o nichž se traduje, že je Mozart psal během hry v kuželky. Naproti tomu k dvěma pouze fragmentárně dochovaným koncertům pro hornu Baborák připojil jinou Mozartovu hudbu.
„Něco se nabízelo samo, něco jsem vybral intuitivně z málo známých Mozartových děl,“ vysvětluje interpret.
Vznikly tak jakési nové koncerty, nicméně Baborák si podle vlastních slov nekladl za cíl přiřadit je k dochovaným čtyřem hornovým koncertům, jež už dříve natočil. „Bylo by troufalé tyto úpravy hned nazvat pátým a šestým koncertem. Ale myslím, že by se to mohlo líbit nejen hornistům, ale i široké posluchačské veřejnosti,“ uvažuje.
Baborák rovněž vytvořil vlastní aranžmá Koncertantní symfonie Es dur pro dechy a orchestr, která byla dlouho nezvěstná, teprve roku 1870 se objevil její opis. „Jsem přesvědčen, že Wolfgang Amadeus by byl ten poslední, kdo by proti tomu něco měl,“ tvrdí Baborák s odkazem na skutečnost, že i Mozart sám podle potřeby skladby upravoval a doplňoval.
K nahrávce si kromě svého souboru Baborák Ensemble pozval další přední evropské hráče na dechové nástroje, jimiž jsou flétnista Walter Auer, hobojistka Clara Dent-Bogányi, fagotista Bence Bogányi a hornista Radovan Vlatkovič.
