RECENZE: Poppunková kapela, jež se pořád umí do všech písniček opřít

Název nové desky populární americké poppunkové skupiny je poskládaný ze jmen alba od Greatful Dead a novely od Breta Eastona Ellisea a následného filmu. A „samplování“ v názvu dobře ilustruje cestu, kterou se vydává kapela, o jejíž obzory se stále zkušeně starají baskytarista Pete Wentz a zpěvák Patrick Stump.

Patrick Stump, zpěvák kapely Fall Out Boy | foto: Profimedia.cz

Vystopovat jen z poslechu aktuální nahrávky, že ji natočila parta, která kdysi vzešla z chicagské hardcore punkové scény, nelze. Snad pouze podle energie a nasazení, se kterým se Fall Out Boy opírají do všech písniček bez výjimky. Zejména první půlka desky je zábavně výbušná a rytmicky neodolatelně napěchovaná.

Zábava trvá

Esencí všeho je titulní song, který v sobě má rockový nápřah, naléhavost, sladké vokály, tvrdé kytary, taneční rytmus a k tomu ještě sampl písně Too Fast for Love od Mötley Crüe. Výsledkem je skutečně psycho i nádhera najednou. Hned na začátku další skladby Centuries kapela ukazuje, že se – po vzoru hip hopu – rozhodla známé motivy využívat daleko intenzivněji. Písnička láká na motiv skladby Tom’s Diner od Suzanne Vega a přitom dokáže stát sama o sobě, jako velká, stadionová rocková hymna, které tahle kapela vždycky uměla.

American Beauty / American Psycho

80 %

Fall Out Boy

V ohledu, kam se hudebně vydávají, jsou Fall Out Boy ještě o kus oprsklejší než na minulé desce Save Rock and Roll, kterou natočili po svém reunionu. I když jejich zvuk má své charakteristické rysy, netočí se zbytečně v bludišti vlastního rukopisu. Čerpají z líbivého popu, r’n’b rytmiky i hiphopové přímočarosti – přitom však nezní jako studiový prefabrikát, ale jako živelná, čerstvá kapela, která to, co nahraje, také umí předvést naživo. A hlavně je to i po takové době pořád zábava.