S přestávkami jste od dubna na cestách. Už se dostavila únava?
Beru hodně drog, haha. Ne, dělám si srandu. Cestování někdy může být únavné, to ano, ale máme nejlepší práci, jakou jsme kdy mohli dělat. Muzikant, co tvrdí, že na turné tvrdě pracuje, lže.
To asi kolegy trochu naštvete.
Jenže je to tak. Je tu spousta lidí, kteří dělají práci za nás. My už si jen vychutnáváme živé hraní. A to opravdu není zase tak únavné.
Takže čas od času stihnete napsat novou písničku?
I to se občas stane, ale upřímně, nejsme kapela, která by ze sebe chrlila song za songem. Nejlépe se nám pracuje doma v Londýně, kde si najdeme nějaké staré prázdné skladiště, to proměníme ve studio a můžeme tam beztrestně hlučet a zkoušet nové zvuky.
Máte nějaký rozvrh?
Jasně, klasickou pracovní dobu. Skládáme většinou tak od jedenácti do pěti, od pondělí do pátku.
To zní skoro jako klasické chození do práce.
Ale přesně tak to je! Je to jako chodit do kanceláře. Po cestě si vyzvednete ranní kávu, skládáte hudbu, jdete na oběd, skládáte další hudbu a jdete domů. Je to rutina, ale já ji mám rád.
Alt-J Britská kapela Alt-J vydala první desku v roce 2012. Nesla název An Awesome Wave a skupina tehdy ještě čtyř muzikantů za ni získala prestižní hudební cenu Mercury Prize. Po odchodu Gwila Sainsburyho následovalo v roce 2014 vydání druhého alba This Is All Yours, které kapele vyneslo první nominaci na Grammy. Nejnovější nahrávka nese název Relaxer. V Česku Alt-J zahráli loni na festivalu Colours of Ostrava. Vůbec poprvé se ale v tuzemsku objevili v roce 2015. |
Asi ji trochu znáte z dob, kdy jste měl v Londýně restauraci. Co má muzika společného s jídlem?
Když vymyslíte skvělé jídlo, tak ho neuvaříte jen jednou. Musíte je dělat znovu a znovu. Stejné to je, když složíte dobrou písničku. Taky ji pak hrajete pořád dokola. I při stém opakování si ale musíte udržet vysoký standard, to je zásadní. Protože to je to, co dělá vaši práci dobrou – neustálá snaha.
Takže dobrého kuchaře a dobrého muzikanta dělá...
... deset procent talentu a devadesát procent vytrvalosti.
Chce to ale i notnou míru vnitřní svobody. Nenechat se příliš ovlivnit, zůstat originální. To je určitě jeden ze základů úspěchů Alt-J.
Víte, my asi ani nevíme, jaké trendy teď jsou. Slyšel jsem, že časy nepřejí rockové hudbě a kytarám. Nám je to ale jedno. Nejsme tady, abychom byli součástí nějaké scény.
To je teď pěkná nahrávka všem, kteří tvrdí, že jste arogantní.
Znělo to celkem nafoukaně, že? Ale co, je to tak. Děláme si, co chceme. Tak to vždycky bylo a snad i bude.
V létě plánujete v New Yorku obehnat zvukovou technikou celý stadion. Je to další snaha Alt-J se odlišit, nebo vás už nebaví klasické show?
Od té doby, co jsme vydali druhou desku This Is All Yours, se snažíme, aby naše koncerty byly co nejpůsobivější. Experimentujeme se světlem i projekcemi. Máme skvělý tým zvukařů. Takže teď, kdy se zvuková technika zlepšuje každým dnem, je na čase, abychom toho využili. Chceme být průkopníky audiovizuálních zážitků na koncertech. Když promýšlíme naše desky do detailu, chceme to tak dělat i s živými vystoupeními.
Dá se s takovou aparaturou cestovat? Vydat se na turné?
Dá, ale je to hodně drahé. Prozatím se budeme muset spokojit s tím jedním koncertem v New Yorku.
S celebritami nepaříme, tvrdí kapela, již poslouchá i Ellie Gouldingová |
Proč tak pro vás zásadní show neuděláte raději v domovské Británii?
V New Yorku jsme nehráli asi tři nebo čtyři roky, takže se to teď hodí. Navíc je to pořád jedno z největších měst v USA i na světě.
Hlídáte si vlastně, kde hrajete?
Ne, to necháváme na promotérech a bookingových agenturách. Hrajeme tam, kde nám řeknou. Samozřejmě jsou místa, kde bychom raději nehráli, ale nemáme moc na výběr.
Vám osobně se hraje nejlépe kde?
Mám rád londýnskou Brixton Academy a velká divadla s balkony, kde jde cítit historie. Taky se mi dobře hrálo v Aragon Ballroom v Chicagu.
A kde by se konal vysněný koncert Guse Unger-Hamiltona?
Líbila by se mi Opera v Sydney. Není to pro moc posluchačů, kapacita se pohybuje kolem pěti a půl tisíce lidí, hráli jsme už o dost větší koncerty. Jenže prozatím je to pro nás neskutečně drahé.
Tak třeba někdy v budoucnu. Možná s další deskou? Třetí album Relaxer sice vyšlo teprve loni, ale rýsuje se něco?
Nemám ani ponětí, jak by mohla další deska vypadat! Teď se soustředíme na živé hraní, na konci roku si dáme na chvíli přestávku a pak zjistíme, co bychom chtěli dělat tentokrát. Ale nějaké to album v roce 2020 by bylo fajn.
