Díky putovní přehlídce Projekt 100 projde černočerná komedie Quentina Tarantina znovu kiny a oživí nejen hrdiny, jež si zahráli John Travolta, Bruce Willis, Samuel L. Jackson, Uma Thurmanová, Tim Roth či Harvey Keitel, ale také proslulé hlášky, kterými se ctitelé díla trumfují.
Dvacet let po premiéře na festivalu v Cannes, kde vyhrál Zlatou palmu, film žije dál svým vlastním životem, počínaje hudbou a konče skvostnou debatou o hamburgerech, hranolkách, kečupu a majonéze.
Ale fanoušci milují i jiné jiskřivé dialogy. Třeba: "Chceš pracovat? - Nikdy! - Chceš dělat banky? - No bylo by to jednodušší než to, co jsme dělali minule. - Už ne krámy s chlastem? - Už ne! Přestala to bejt sranda. Majitelé jsou samí cizáci - Vietnamci, Korejci. Neumí to ani anglicky. Řekneš mu: Vysyp kasu! a on ani neví, o čem mluvíš."
Tarantino scénářem, za který sklidil protesty i Oscara, nastolil éru nekorektnosti tak zábavné, že ji nelze nepřijmout.
Kdo jiný by si troufl na následující rozhovor: "Všim sis před mým domem cedule s nápisem sklad mrtvejch negrů? - Nevšim. - A víš, proč sis nevšim? Protože tam žádná neni! Protože se neživím skladovánim mrtvejch negrů, tak proto."
Ale Pulp Fiction obsahují i stručnější průpovídky. Třeba: "Musíme to auto zašít, oni si poldové občas všimnou auta, z kterýho cáká krev." Nebo: "Zmizíš z města, hned. Když zmizíš, budeš zmizelej. Nebo tě zmizím já." Případně: "Jestli dáš tomu kreténovi patnáct set, odprásknu ho už z principu." Či sladké: "Teď mě omluv, musím domů s infarktem."
V Tarantinově světě se také tančí, šňupe, střílí, volá čistič mrtvol a filozofuje. I o tom, co je štěstí a co vůle boží: že Bůh sestoupil z nebe a "ty svinský koule zastavil". Druhého Oscara získal Tarantino za scénář Nespoutaného Djanga, teď zvažuje třetí díl série Kill Bill.
