RECENZE: Jako od Kluse! Vegani a jelita zkoušejí brněnské osvícení

Traduje se, že filmy jsou dobré, špatné a z Brna. Právě třetí variantu dokonale vystihuje seriál Vegani a jelita, který v nezávislé produkci natočil Michal Isteník a od čtvrtka nasazuje Voyo.

Michal Isteník při natáčení série Vegani a jelita | foto: Actimmy

Šestidílný režijní a scenáristický debut herce Michala Isteníka, který po boku spoluautora Jakuba Uličníka hraje i jednu ze dvou hlavních rolí, není součástí vlastní tvorby Novy pro její placenou platformu Voyo. 

Přístup do Voyo nyní můžete získat na 3 měsíce zdarma

Televize prostě koupila vysílací práva a vyslala novinku do distribuce způsobem, který odpovídá jejímu ražení „někde mezi“, na hranici klasické televizní komedie a internetové hříčky.

Současně se dá považovat za brněnskou odpověď ostravskému webovému projektu Liga mužské moudrosti, s nímž sdílí nejen útok na nekorektnost a záplavu vulgarit. 

Ostatně padnou tu průpovídky „Brňáci, Ostraváci chudých“ či „odpuštění celému lidstvu, jen ne Praze“ a jedna z nejpůvabnějších pasáží sleduje Vojtu Dyka coby zoufalého bludného poutníka pohlceného Brnem.

Jenže sama zápletka už tak hravě nenucená není. Dva dávní kamarádi, Uličníkův protřelý daňový poradce a Isteníkův trpitel v područí bohaté manželky, která mu svěřila obchod se zdravou výživou, si notují v nechuti vůči sluníčkářům či Evropské unii, tání ledovců je nezajímá a maso podle nich „nejedí jen buzny“. 

Jenže pak mistr daňových úniků dojde osvícení, což provází kouzelná reakce „Zníš jako text od Kluse!“, a příběh se proměňuje od mírné crazy přes umělé mysterium a nonsensový úlet až k moralitě.

Škoda, protože dva upocení sexističtí tatíci tvoří docela milý protipól dokonale trhlým vyznavačům alternativy, z nichž asi nejdál dojde nebožák, jenž po třídenní izolaci v hájemství ideálního životního stylu zdivočí a prahne po benzinu a krvi. 

Vděčné zpestření poskytují rovněž hosté jednotlivých epizod nadaní sebeironií, vedle Dyka třeba Lukáš Hejlík se svým hospodským bedekrem nebo ve finále mafiánský Jiří Dvořák provázený citací „z recenzí Anděla Páně“. 

Vůbec platí, že mužské postavy mají více barev nežli ženské stereotypy, kterým jejich partneři doporučují sledování Sexu ve městě, i když například Bůh, jenž nemá „nic proti salátu, ale jen ke stejku“ a důchodkyni přičaruje peníze, už je jen figurkou do leporela o brněnském stavu světa.

S ostravskou konkurencí sdílejí Vegani a jelita fakt, že slibovanou nekorektnost dávkují očekávaně, podle šablon a hrubým výrazivem. Více však zamrzí, že s nástupem nadpřirozena žánr ztěžkne, přibude kázání a poučování, navíc systém zjevování ve stylu Randalla a Hopkirka působí neobratně, o levitaci raději nemluvě.

Vegani a jelita

55 %

Režie a hlavní role Michal Isteník, dále hrají Jakub Uličník, Lucie Bergerová, Petra Lorencová, Marek Hurák, Jan Hilfed Dvořáček, Jaroslav Záděra

Ale současně se nedá upřít, že přinejmenším herci se zjevně bavili náramně a že si projekt dovede udržet pozornost. Člověk je prostě tak zvědavý, jak tvůrci z mimózního prozření brněnského typu vybruslí, že u něj vydrží do konce.

A dokonce ani po závěrečných titulcích si nemůže být úplně jistý, jestli viděl seriál dobrý, špatný nebo z Brna. Z města milované Zbrojovky, kde si bohové předávají štafetový kolík a kde za nejhorší urážku považují „Nebuď Polák“.