Tento víkend se vrátíte do Karlových Varů. Dají se přípravy na Variace srovnat s posledním týdnem před festivalem?
K. M.: Rozdíl je obrovský. Variace jsou zatím malá butiková záležitost. Chtěli jsme, aby se v Karlových Varech něco odehrávalo i v podzimním čase, a taky se nám dlouho líbila představa spolupráce s Českou filharmonií. Organizačně se to ale nedá srovnávat.
K. O.: Na druhou stranu to vzrušení, které jsem dnes ráno pocítil, že tento týden odjíždíme do Varů, je podobné tomu, které mám před festivalem. Máme to tam pod kůží a společně s námi jede do Varů řada lidí, kteří jsou blízce navázáni na festival a máme je rádi. Ačkoliv je to jinak opravdu nesrovnatelné.
 |
Tár, Armageddon Time a Melancholia. To jsou filmy, které letos uvádíte. Jaké to pro vás je vybírat oproti široké festivalové nabídce jen tři snímky?
K. O.: Ten počet je trochu ošidný. Čím méně filmů, tím pro nás delší přemýšlení. Když jsme uvažovali o dramaturgickém úhlu Variací, řekli jsme si, že klíčová bude pro výběr emoce. Emoce jako prvek, který spojuje koncert vážné hudby i výborný film. Proto jsme loni zařadili Boží ruku Paola Sorrentina, a proto jsme i letos zařadili tyto filmy. Třeba v případě snímku Tár je tam ale podobnost i tematická: jde o příběh dirigentky. V Melancholii zase tvoří hlavní hudební složku Tristan Isolda od Richarda Wagnera.
Armageddon Time s Anthony Hopkinsem nebo Jeremy Strongem uváděli už v Cannes. Zvažovali jste, jestli film pustit už v červenci nebo jste si ho schovávali na Variace?
K. O.: Distribuční strategie toho filmu ještě v době konání festivalu nebyla jasná. Osobně si myslím, že kvůli oscarové sezoně se producenti snažili udržet druhé uvedení až na podzim. Jsme proto rádi za možnost pustit Armageddon Time až v rámci Variací, protože příští rok v červenci by asi bylo příliš pozdě.
Je šance, že by se Variace v budoucnu mohly rozšířit? Programově nebo na více dní?
K. M.: Loni to dopadlo skvěle, přestože lidé ještě kvůli covidu museli být opatrní. Variace mají velký potenciál. Letos budeme navíc ve trochu speciální situaci, protože během víkendu bude v Karlových Varech prohlídka Císařských lázní, které jsou relativně krátce před otevřením, a právě tam by měl vzniknout i skvělý nový hudební sál... Takže do budoucna uvažujeme, že by ta událost mohla být delší. V současné chvíli to ale samozřejmě předpokládá velké finanční náklady. Příští rok to stále ještě vidím na dva dny, ale už se širším programem. Chceme se více otevřít veřejnosti. Zatím to ale určitě není na to, abychom šli do velkého sálu hotelu Thermal.
Blíží se Variace. Karlovarský festival se znovu spojí s Českou filharmonií |
Co spojení filmové projekce a živé hudby? To by se třeba taky mohlo stát součástí Variací?
K. O.: To by šlo, ale chceme jít pozvolna a trpělivě, nejít do vyzkoušených věcí hned. Vytvoří to pak pro tu akci silnější základ. Máme před sebou asi deset nebo patnáct různých elementů, o kterých uvažujeme v souvislosti s možností propojení hudby a filmu.
K. M.: Navíc tohle už se na festivalu do určité míry odehrávalo. Snad to nevyzní špatně, ale k hudbě pod film úplně nepotřebujete Českou filharmonii. Opravdu je pro nás klíčová ta emoce a filharmonie je v současnosti v takové kondici, že každý její koncert je skutečně mimořádný zážitek.
Co zazní tento víkend ve Varech za hudbu bylo čistě v gesci České filharmonie?
K. M.: Líbila se nám úvaha, aby program měl i jistou souvislost s hudebními osobnostmi, které jsou spojené s Karlovými Vary. Letos na tom velkém koncertě zazní Antonín Dvořák a Beethoven, tam je návaznost jasná. Ale není to úplně podmínkou. Jinak si o tom rozhodují sami. Cítíme od generálního ředitele filharmonie Davida Marečka, že při té příležitosti chtějí využít i možnosti ukázat nové mezinárodní talenty. Třeba jako když na festival přijel kdysi Leonardo DiCaprio a nikdo ho pořádně neznal. Nebo Scarlett Johansson a Keira Knightley. Je možné, že se tam objeví dirigenti a muzikanti, kteří jednou budou hrát ve světě velkou roli.
Nenabízelo by se letos zahrát něco od Josefa Myslivečka, když je v kinech film Il Boemo?
K. O.: Myslím, že Česká filharmonie nevnímá distribuční strategie filmů. Přemýšlejí a plánují dva až tři roky dopředu.
Z prvního ročníku projektu Variace (2021)
Ten listopadový termín byl jasný od začátku?
K. M.: Ano a hraje v tom roli více faktorů: Česká filharmonie vám dává termíny právě na ty dva až tři roky dopředu, takže se nedá příliš vybírat. Původně jsme si říkali, že by bylo super udělat tu akci na jaře, jenže jaro je složité. Děje se toho víc. Navíc listopad má specifické kouzlo. Ve Varech je najednou oproti festivalu netypicky brzká tma a pak je město hned jiné. Navíc se takto od ledna můžeme zase soustředit plně na festival. Odjet do Sundance, na další schůzky do Los Angeles a soustředit se na věci směřující k červenci.
Zaměstnává vás ještě uplynulý ročník?
K. M.: Doúčtovávají se ještě nějaké věci, v zásadě ale ne. Jak všechno děláme dlouhodobě a kontinuálně, tak pořád jen navazujeme na jednání, která probíhají každý rok. Teď jsme byli s Karlem na první sérii schůzek v Los Angeles. Je důležité udržovat vztahy, svět se po covidu i s válkou proměnil a všechno je křehčí, lidé cestují míň, nejsou otevřeni tolika věcem, co byly dřív normální.
K. O.: Nás vlastně festival nepřestane nikdy zaměstnávat. Dalším ročníkem se začneme zabývat týden nebo dva před tím, než začne ten aktuální. Některé věci se udržují z dlouhodobějšího hlediska. Realizují se po částech. Nejsou tam tak jasně dané hranice.
Co letošní karlovarské hvězdy: Benicio del Toro a Geoffrey Rush? Ozvali se od července?
K. M.: Ozývají se pořád. V Los Angeles jsme byli na večeři s Beniciem a bylo to moc milé. Geoffrey Rush je prostřednictvím mailů stále v kontaktu s kolegy. A opravdu mě dojímalo, jak se na konci propojila ta Bolkova a Geoffreyho cesta. Myslím, že si lidi najednou uvědomili, jak mimořádnou osobností i v mezinárodním kontextu Bolek je.
