Vypadá to, že v extrémech si brazilský muzikant a režisér Joe Penna hoví. Poté, co ve svém dobrodružném debutu o přežití Arctic: Ledové peklo nechal dánského herce Madse Mikkelsena napospas arktické pustině, v novince Utajený pasažér staví posádku vesmírné lodi před otázku, kdo má větší právo přežít. Na palubě je totiž nedopatřením o jednoho pasažéra víc a zásob kyslíku vinou poškození systému na čištění vzduchu rychle ubývá.
Scénář Joea Penny a Ryana Morrisona vrhá diváka do děje bez zbytečných průtahů. Nepřekážejí žádné náročné tréninky, zátěžové testy a rodinné trable spojené s cestami do vesmíru. Ne, že by snad na nich bylo něco špatně, ale upřímně – viděli jsme je už nesčetněkrát.
Opakovat se není třeba. Rychlý start, působivá hra s tichem i prvotní důraz na emocionalitu obrazu více než dialogu, proto věstí zajímavý filmový zážitek. O to víc, když vyjde najevo, že spíše než o velkolepé sci-fi půjde o komorní lidské drama zasazené do kulis vesmírné rakety.
Jenže, aby takové drama fungovalo, potřebuje režisér najít správné herecké obsazení. Takové, jež bude fungovat v rovině individuální i společné. Tady se bohužel nepodařilo ani jedno.
Se vší úctou k Toni Collettové i Anně Kendrickové, pro cesty do kosmu jednoduše stvořeny nebyly. Collettová irituje melodramatickým podáním kapitánky lodi v nouzi, Kendricková zas přehnaně urputným správňáctvím, které jí mimochodem režiséři přisuzují až podezřele často. Zbylí dva herci Daniel Dae Kim a Shamier Anderson pak celou podívanou zachraňují jen těžko.
Aby to však neschytali jen herci – Morrison s Pennou svým charakterům taktéž příliš péče nevěnovali. Když si zcela očividně k postavám nevybudovali vztah sami tvůrci, jak si jej může vybudovat divák? Těžko. A to ještě autoři od publika očekávají, že přimhouří oči nad značně nepravděpodobnou zápletkou.
Pochybná je hned ve dvou aspektech. Zaprvé – nikdo z velícího střediska si nevšiml, že jim na zemi jeden technik chybí a zadruhé – že onen technik start opravdu přežil. Nehledě na to, že i zde se filmaři klasicky neobešli bez motivu dramatického výstupu z lodi, jehož klišovitost srážejí alespoň působivé až závraťovité záběry do kosmického prázdna.
Oproti vesmírnému sci-fi Půlnoční nebe od George Clooneyho, které taktéž uvedl Netflix, měl Utajený pasažér větší potenciál a možná i čistší úmysly. Tvůrci se však dopustili tolika nepřehlédnutelných chyb, že se dá film nadprůměrně hodnotit jen stěží. Navíc, když má stopáž téměř dvě hodiny.
