Kdo se na dokument režiséra Rona Howarda vydá kvůli avizovaným dosud neviděným záběrům z raných i vrcholných koncertů Beatles, nebude zklamaný. Na plátně se objeví první barevný záznam jejich britského vystoupení z konce roku 1963, snad poprvé i barevné záběry koncertu ve washingtonském Coliseu, prvního na americké půdě.
Také filmové pasáže ze zákulisí turné přinesou neznámé a méně typické pohledy, ovšem aniž by odhalovaly soukromí jednotlivých členů. To si dosud žijící polovina Beatles zřejmě velmi dobře pohlídala a na boření mýtu jisté neposkvrněnosti si ještě budeme muset počkat.
Celkově je z neznámého filmového materiálu, který měl Howard k dispozici, ve výsledných sto minutách filmu hodně, možná polovina.
Samozřejmě se nejedná o 4D film a divák nebude vtažen až tak, že by čichal moč vzrušených dívek, jako tomu na koncertech Beatles údajně bylo. Ani zvukově to není kdovíjaký zážitek, nicméně jistě lepší než mělo dobové uječené publikum.
Živé záběry jsou však skutečně poskládané tak, že osazenstvo kina vtáhnou do „děje“ a nejednou má chuť začít s posledními tóny tleskat spolu s nafilmovaným davem. Svou sugestivností si film Eight Days a Week diváky získá.
