Právě její postava, autistická dívka ze vsi, totiž nakazí novou sousedku zvyklou na městské pohodlí svou životodárnou energií, díky níž čerstvá vdova v podání Anny Cónové pochopí, že lepší, než se strachem bojovat, je naučit se s ním žít.
I když to není vůbec snadné, protože umírající manžel jí, coby nečekané dědictví, zanechal vysloužilého cirkusového koně jménem Buko. A to přesto – či právě proto – že věděl, jak se jeho žena bojí koní.
Nicméně hrdinka se rozhodne, že podstoupí ještě jedno životní dobrodružství, dost možná i natruc svým již dospělým dětem a naopak k radosti vnoučat.
Alice Nellis vypráví nesentimentálně, s humorem leckdy bezmála šibeničním. A třebaže divák předpokládá, že hlavní postava bude své obavy krok za krokem a za pomoci místních figurek setřásat, aby se nakonec mohla podívat na svět z jezdeckého sedla, stále může být příjemně překvapován.
Mimochodem, titulní Buko se ve skutečnosti jmenuje Láďa, patří přímo režisérce a na plátně i ve skutečnosti jej cvičil Marian Roden. Štáb si natáčení na Českolipsku zpětně vybavuje jako pohodový letní tábor; dokonce natolik pohodový, že se zdomáčtělí koně odmítali na povel splašit.
Do kin šel Buko loni na podzim; letos je Alice Nellis coby spoluautorka scénáře podepsána pod nedávnou novinkou režiséra Tomáše Mašína Němá tajemství. V tomto filmu je lavina nečekaných odhalení, kterou strhne jeden nešťastný úraz – za nímž, shodou okolností, stojí zase kůň.
