RECENZE: Rychle a zběsile 8 šetří auty tak jako kyslíkem pro mozek

V osmém dílu akční série Rychle a zběsile se nestane nic přelomového. Že chybí zesnulý herec Paul Walker a že se závodí s ponorkou, prozradili tvůrci předem, na dvě a čtvrt hodiny však nachystali jen čtyři větší honičky, což jim podráží nohy.

Havanská stíhací jízda má příjemný kolorit, berlínská nápad s obří koulí, newyorská prodává chaos a finále na ledě už naznačily trailery. Co se stane mezitím?

Pramálo, ačkoli se citově vydírá ohroženým batoletem i třetí světovou válkou. Skvostný vozový park počínaje veterány a konče tankem hraje druhé housle, jako by scenárista Chris Morgan v šesté z epizod, které psal, chtěl ukázat víc než jen vybudovat spojnici mezi jednotlivými akčními výjevy.

Taková ambice se žánru vždycky vymstí, v novince hned nadvakrát. Jednak příliš brzy prozradí, že hlavní změna, tedy proměna hlavního hrdiny čili Vina Diesela ve zrádce celé party, nebude zas tak bezdůvodně podlá, jednak bitva o záchranu světa obsahuje prvky, které měly vousy už za raných bondovek.

Například Rusko je zastoupeno ministrem obrany, nukleárním kufříkem s odpalovacími kódy či základnou obsazenou separatisty a zlo v podání Charlize Theronové má podobu bezcitné blondýny, filozofující kurtizány s nahlouplou mocenskou motivací. V mezidobí hrdinové vedou jalové dialogy na téma, zda je důležitější rodina, či svoboda, tváří se osudově až zavile a jen vzácně vtipkují. Však také výrok mířený na kulturistickou postavu Dwaynea Johnsona, že mu příliš těsné triko škrtí okysličování mozku, připisuje snímku osvěžujících pět procent.

Rychle a zběsile 8

55 %

USA / Francie / Kanada / VB / Samoa, 2017, 136 min

Režie: F. Gary Gray

Scénář: Chris Morgan, Gary Scott Thompson

Hrají: Scott Eastwood, Charlize Theronová, Dwayne Johnson, Vin Diesel

Ale málo platné, na Rychle a zběsile se chodí kvůli závratné jízdě, a tu nenahradí ani masová bitka ve vězení, ani nervní vysedávání u monitorů se satelitním vyhledáváním, natožpak scény nutící drsné chlapíky k tatíkovským slzám, které jsou herecky nad jejich síly.

Nakonec tak i poosmé zachraňuje podívanou to, co poprvé. A nejlépe zabírá vlastně hned úvodní, protože ještě bezstarostný závod s kubánskými rytmy a patinou socialistické kutilské svépomoci – pochopitelně o politice se tu nemluví.

Neodhaleno pak zůstává jediné tajemství: zač milovníky bravurně skřípajících pneumatik sága trestá nastavováním srdceryvné omáčky.