Dobrý příběh je dobrý příběh a Clint Eastwood ví, jak dobrý příběh vyprávět. Slova z recenze listu Variety vystihují podstatu snímku Richard Jewell, ačkoliv po finanční stránce zaznamenal v amerických kinech jeden z nejslabších výsledků v režisérově kariéře.
Přitom sleduje doslova i obrazně výbušné téma – osud muže, jenž zamezil většímu masakru při bombovém útoku během olympiády v Atlantě, leč média na něj podnikla štvanici jako na podezřelého teroristu. Analytici amerického filmového trhu nicméně soudí, že jeho životopis vyvolává spíše lhostejnost než kontroverzi.
Až na jednu paradoxní výjimku: film líčící mediální atentát na národního hrdinu se dočkal nařčení, že páchá atentát naopak na autorku článku, který hon na Jewella odstartoval, reportérku atlantských novin Kathy Scruggsovou, která se poté potýkala s depresemi a zemřela na předávkování drogami v roce 2001.
Film totiž naznačuje, že výměnou za důvěrné informace nabízela agentovi FBI sex, což šéfredaktor dotyčného listu označil za „zcela falešné“ a podporující sexistický stereotyp o využívání ženských zbraní v médiích. Sám Jewell už se nové přestřelky nedožil, zemřel 29. srpna 2007 ve 44 letech na infarkt; rok poté, co mu guvernér státu Georgia veřejně poděkoval za záchranu životů lidí na olympijských hrách 1996.
Výbuchy nad ránem
Kuriózní je, že i film vychází z novinového článku, míněným ovšem naopak jako mužova obhajoba. Vyšel v roce 1997 a jeho titulek Americká noční můra: Balada o Richardu Jewellovi dal pracovní název také Eastwoodově projektu, na němž se coby jeden z producentů podílel i Leonardo DiCaprio.
Titulní roli ztvárnil Paul Walter Hauser, známý z filmů BlacKkKlansman nebo Já, Tonya. Po jeho boku se objevili Sam Rockwell či Kathy Batesová, manipulativní novinářku hraje Olivia Wilde.
Tvůrci se snažili o co nejvěrnější obraz, použili třeba skutečné interview s Jewellem, kde jeho řeč překryli hlasem herce Hausera, a také bombový incident točili na reálných místech, ovšem až nad ránem, aby pyrotechnika nerušila místní obyvatele ze spánku.
Navždy atentátníkem
Jak vypadal pumový útok v atlantském Olympijském parku, k němuž se později přiznal Eric Rudolph, odsouzený i za jiné zločiny na doživotí?
Během koncertu si pracovník soukromé bezpečnostní agentury Richard Jewell všiml batohu s náložemi a díky jeho zásahu se povedlo většinu návštěvníků evakuovat ještě před explozí; zahynula jedna žena, jeden kameraman zemřel na infarkt a přes sto lidí bylo zraněno.
Z oslavovaného reka se však kvůli médiím citujícím „nejmenované zdroje blízké vyšetřování“ stal hlavní podezřelý, FBI se mu pověsila na paty, spekulovalo se dokonce, že Jewell miny sám nastražil a pak naoko objevil, aby si získal ostruhy a domohl se vysněného zaměstnání u policie.
Přitom nikdy nestál před řádným soudem a byť se našel pravý pachatel, Jewell líčil: „Mám pocit, že budu do konce života pro ostatní jenom atentátník. I nakupovat chodím až večer, kdy je v obchodech méně lidí.“
Clint Eastwood vidí v dávné kauze aktuální vztah k dnešku. „Rychle se musel najít obětní beránek, protože do olympiády se nalila spousta peněz, nesměla se zrušit. Takže se to hodilo na obyčejného chlapíka, protože byl po ruce a zranitelný.“
