V rámci festivalu Jeden svět měl premiéru celovečerní dokument Stop Time, v krátké době již druhý domácí distribuční příspěvek o covidové éře po snímku Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové Velké nic.
V něčem se podobají: oba projekty zjevně vznikly z tvůrčí vzpoury proti nucenému nicnedělání, v obou se objevují shodné motivy pustých ulic, houkajících sanitek, pietního místa, protestních demonstrací.
I bizarní konspirátorka, jíž Velké nic věnuje hodně prostoru, se ve filmu Stop Time mihne, jenomže tady se jí hrdinové jen zasmějí jako malé, nepodstatné součásti všeobecného koloritu. Mají své životy a svůj rozum; naštěstí.
Zatímco Velké nic zosobňovalo pocitovou mozaiku budovanou na absurditách, Stop Time postupuje klasickou časosběrnou metodou, kde hodně záleží na výběru protagonistů. Čálek měl šťastnou ruku - a překvapivě spíše než celebrity kralují jeho záznamu ti dosud neznámí.
Vydělí se zejména dva silné motivy. Především maminka Hybnerové, svérázná dáma se zálibou ve věčné oponentuře, kterou herečka posléze charakterizuje: „Měli jsme covid přes Vánoce, celá rodina. Máma je negativní, pije, kouří, a přitom z nás dopadla nejlíp!“
Druhý pilíř tvoří třígenerační klan od horského vleku, dědeček, kterému patří postcovidová posmrtná pocta, jeho syn, jenž drží podnik za všech okolností, ačkoli některá nařízení spiklenecky obejde, a školák, který při distanční výuce dusí smích: „Pane učiteli, máte to rozbitý!“
Kdyby Stop Time mluvil ve frázích, což naštěstí nedělá, nazval by právě takzvané bezejmenné ze skiareálu příslovečnou solí země, Podobnou rodinnou soudržnost navíc vykazuje i kavárenský pár, jenž prvního hosta po nucené uzávěře vítá téměř v slzách.
Stop TimeRežie, scénář a kamera David Čálek |
Typické pro všechny účastníky pak je, že nerezignují.
„Nevím, jak bez koncertů uživím děti a sebe,“ přizná Radůza, načež se učí vyrábět doplňky z kůže. Halík, jenž po prodělaném covidu kašle, vysílá mše online - neboť, jak tu zazní, „i kostel žije z turistů“.
Ne že by Stop Time objevoval Ameriku, nicméně proti Velkému nic má jednu výhodu: soustředěním na několik osudů totiž postihuje společnou červenou nit daného období, ubíjející stav nečinnosti, kdy dospělí ani nevědí, co je právě za den, a neznají odpověď na otázku dětí: „Mami, kdy už to skončí?“
