Titulní slovensko-české pásmo, které se u sousedů už vysílá v televizi, stvořily stejně jako předešlý distribuční blok Mimi & Líza: Záhada vánočního světla Ivana Šebestová a Katarína Kerekesová.
Krátký prolog Zuza v zahradách, jejž natočila Lucie Šimková-Sunková, měl světovou premiéru na Berlinale. A je prostě z celé kolekce nejlepší nejen pro ojedinělou výtvarnou techniku, ale hlavně díky práci se slovy, kterých potřebuje nejméně.
Zuza chodí s rodiči do zahrádkářské kolonie. Jednou tu za dírou v plotě zahlédne zpustlý pozemek, kde hledá záhadnou „starou belu“, o níž mluvil tatínek. Nalezne klíč do jiných časů a spolu ním i cestu k lidské blízkosti, vyjádřenou krásným němým poetickým symbolem.
Fantaskní zahrada si zahraje také ve finále premiérových příhod nevidomé Mimi a její kamarádky Lízy, ale více či méně výchovné ekologické prvky se najdou též v ostatních epizodách včetně souboje s masožravými rostlinami o stinný strom na šedivém městském dvorku.
Některé příběhy, například výprava do bublinkového vesmíru s podvodným realitním makléřem, už jsou hodně krkolomné, aniž by si přitom vydatněji pomáhaly humorem. Naštěstí děti dovedou jakékoli úlety přijímat jako samozřejmost, takže jejich přirozená objevitelská dychtivost se tu plně nasytí.
Jenže na dobrodružných cestách do snových světů by si zasloužily příkladný jazyk skutečných básníků, nikoli neuměle škobrtavé rýmovačky, které alespoň českou verzi zbytečně hyzdí.
Začne to už v pekařské variaci na slavnou lívancovou scénu z pohádky Byl jednou jeden král, kde se toporně rýmuje místo – těsto či věru – míru, pokračuje kázáním o jinakosti v příběhu neviditelné ryby a bohužel se vrchovatě projeví v závěrečné Zahradě.
Člověku to přijde vyloženě líto, protože animace si uchovává osobitost počínaje zosobněným hmatem a sluchem, jimiž Mimi vnímá okolní děje mnohdy přesněji než její kamarádka očima, a konče hravou akční pasáží, během níž dívenky zachraňují kouzelného skřítka z útrob bizarní obludy, jež se zrodila z vyhozené veteše a při svém řádění poničila celý sad.
Mimi & Líza: ZahradaRežie Lucie Šimková-Sunková, Ivana Šebestová a Katarína Kerekesová |
Navíc způsob, jímž skřítek v pohádkové zahradě skryté za popelnicemi provede hrdinky střídáním ročních období, má při vší naučnosti obrazovou lyriku, která by nepotřebovala slovní vysvětlivky. A už vůbec ne další kostrbaté veršíky typu zaprší – potěší, do domku – po venku, honem – amen.
Sdělení Zahrady lze najít v daleko čistší podobě v textu písně dvojice Uhlíř – Svěrák, kde zní: „Neopouštěj staré věci pro nové, i když barva šediví a prýská, byly kdysi lesklé, byly chromové, a teď se jim na smetišti stýská.“
Zcela nedostižná pak zůstává Trnkova a Pojarova Zahrada, ve které se poezie, vtip a představivost snoubí s nádherným jazykem.
