RECENZE: Eurokriminálka Princip slasti. Cestopis zabírá líp než vražda

Části ženských těl poházené po třech městech mají účel i efekt. Horší je, že vyšetřovatelé z daných zemí se v desetidílné krimisérii Princip slasti, jež v pondělí začne na ČT, chovají shodně jako existenciální rozervanci, jaké by generální inspekce nepustila ani ke kontrole parkování.

Výrobně je projekt Ukrajiny, Polska a Česka nebývalý, zdatný producent Dariusz Jabłoński stál už u filmu Je třeba zabít Sekala – jenže coby režisér pěstuje v Principu slasti pouze mysteriózní šablonu.

Ach, je tu krásně

Z Polska vzešel také scenárista Maciej Maciejewski, autor tamního populárního krimiseriálu Glina, jejž však točil uznávaný znalec žánru Władysław Pasikowski. Konečně Varšava si ponechala i herecky zajímavou ženu zákona, již ztvárnila Małgorzata Buczkowska.

Co zbylo ostatním? Přímořské Oděse nejpřitažlivější kulisy, ve kterých vyniknou ostré rysy detektiva v podání Sergeje Strelnikova, a Praze netypický Karel Roden coby kriminalista toužící po penzi a vnoučeti, jakož i dráždivě pokleslá role místa, kde se točí levné horory plné sexu, krve a mizejících modelek.

Seriál předstírá reálný čas, takže než se začnou národní nitky i lokální vyšetřovatelé propojovat, jsme ve třetím dílu. Ale i pak se kriminalisté hlavně svěřují, jak jsou osamělí, proč policista nemůže mít rodinu ani přestat kouřit a co ještě tak mají společného.

Rodenův hrdina spí se státní zástupkyní, jejíž předchůdce je podezřelý snad ještě před úvodními titulky, Ukrajincův s novinářkou a Polka nezávazně s kdekým, zato poslouchá Českou filharmonii.

Princip slasti

50 %

Česko / Polsko / Ukrajina, 2019, 9 h 20 min (Minutáž: 54–57 min)

Režie: Dariusz Jabłoński

Scénář: Maciej Maciejewski

Hrají: Małgorzata Buczkowska, Karel Roden, Sergej Strelnikov, Aňa Geislerová, Kryštof Hádek, Marek Taclík, Martin Finger, Lucie Bártová-Zedníčková, Robert Mikluš, Martin Pechlát, Jan Vlasák, Robert Gonera, Stipe Erceg, Josefína Krycnerová, Michal Dalecký, Markéta Krejčová a další

Kinobox: 58 %

IMDb: 6.7

Vyprávění se noří do šedé sychravosti po vzoru severské vlny, postavy zpravidla přijdou do prázdného domova, zují se, nalijí si a zvednou telefon. V pozadí naštěstí zabírá turistický cestopis od Moravy po Mazurská jezera, byť s povinnými výlevy „Ach, je tu krásně“ a byť kamera občas zapomene přeostřit.

O původnosti detektivky rozhoduje sice až finále, ale naděje bledne, jak přibývají východní oligarchové, obchod s uhlím, obchod se zbraněmi, justice zapletená s mafiemi.

A to vše téměř bez humoru, zato s příšerným dabingem, jehož nádechy či důrazy vyloženě rvou uši. Eurokriminálky jsou zkrátka víc obchodní než tvůrčí záležitost.