Je v pořadí dvacátým celovečerním snímkem oscarového španělského tvůrce, o němž jeho herečky jednohlasně tvrdí, že rozumí ženám jako málokdo. Zároveň zosobňuje režisérův návrat k ženě jako symbolu síly a kontinuity lidského bytí, kterou oslavil před deseti lety v díle Volver. Ale právě jeho nakažlivá živelnost Julietě chybí.
V Almodóvarově tvorbě však slabší zdaleka neznamená špatný, i Julieta má své kouzlo, počínaje obrazností a konče herectvím. Titulní hrdinku, kterou po tragické ztrátě manžela beze slova vysvětlení opustí i jejich jediná dcera, představuje zamlada Adriana Ugarte a ve středním věku Emma Suárezová.
Už jen nápad, kdy herečky nechá režisér v jediném záběru pod ručníkem „vyměnit“ a zlomenou hrdinku zestárnout před očima, vypovídá o jeho důvtipu. Osu vyprávění pak tvoří dopis, ve kterém matka své nezvěstné dceři odhaluje rodinná tajemství od okamžiku svého seznámení s jejím otcem.
A na rozdíl od meditativního bloumání mondénními výjevy ze současnosti, kdy Julieta nový plán nahradí návratem do starých míst, slepuje roztrhané fotky a místo útěku od minulosti se k ní staví čelem, mají inscenované vzpomínky znaky režisérova vypravěčského mistrovství. Nádherné obrazy zvířete za okny nočního vlaku vedou k pavučině smrtícího mystéria, náhlé milostné vášně i odkazů antických bájí.
Smrt, trýzeň, pomíjivost, zodpovědnost si předávají štafetový kolík, postavy se často ocitají v situacích, kdy se mají starat o své nemohoucí blízké, i osudové drama s černými mraky, sílícím větrem a rozbouřeným mořem připravuje Almodóvar velmi vydatně – až příliš. Melodramatická tónina totiž přebírá diktát na úkor jindy tak osvobozujícího humoru, jejž v Julietě zastupuje pouze úsečně zdvořilá nevraživost manželovy letité hospodyně vůči mladé vetřelkyni.
Mezigenerační vztahy žen má režisér tradičně prokouknuté lépe než mnohý psycholog, nicméně prostřednictvím Juliety posílá pouze lehce vyšeptalý vzkaz, že jakékoli mlčení v rodině, byť o věcech zraňujících, se zákonitě vymstí. Na cestu jeho hrdinek za hledáním, smířením a odpuštěním se sice pořád hezky dívá, leč ve finále se dostaví pocit, že už natočil průkaznější filmy.