Protože však, řečeno s Járou Cimrmanem, „my nesmíme ani naznačovat“, musí se netrpěliví fanoušci série spokojit se zprávou, že premiérový přírůstek kin Není čas zemřít přináší snad nejplačtivější, nejunylejší, nejsentimentálnější a nejkýčovitější bondovku dějin.
Agent 007 tu dokonal plíživou proměnu původního veselého dobrodruha, jenž kosil padouchy i ženská srdce se stejně nenucenou ležérností, v rozervaný uzlíček emocí zralý na psychoterapii. A jestli dosud zachraňoval svět, na rozloučenou s rolí dostal Daniel Craig až urážlivě vyčpělý motiv spotřebních thrillerů neboli rodina nadevše.
Přiřadil se tak k zástupům bezejmenných béčkových chlapíků odhodlaných nasazovat život pro spásu manželky, syna, dcery, babičky, ba i tchyně, teprve poté zbytku lidstva. Navíc za použití hlubokomyslných úvah, srdceryvných vyznání a velkých gest hodných telenovely.
Pro představu lze připomenout, proč se režie v pořadí pětadvacáté bondovky vzdal Danny Boyle; se slovy, že tohle by agentovi Jejího Veličenstva žádný Brit neudělal.
Kdežto producenti, potažmo americký režisér Cary Joji Fukunaga se třemi spoluscenáristy, mu to udělali. Do osudového melodramatu odkazujícího k minulosti Bondovy partnerky, jejíž roli si zopakovala Léa Seydouxová, přitom zamíchali nečekaně tradiční, až staromódní prvky: zas už jsou ve hře šílený mstitel, ruský vědec i tajuplný ostrov chystající zkázu.
Potud o zubožené bondovce. Na druhé straně však Není čas zemřít představuje i akční podívanou a po této stránce si vede daleko lépe. Třebaže si opakovaně pomáhá laciným vydíráním v podobě ohrožených dětí, k němuž by se „pravý Bond“ nesnížil, a přestože dynamických okamžiků neobsahuje mnoho, natočené jsou velkolepě.
K nejbravurnějším patří bezmála hororový prolog pod ledem na zasněžené samotě, italské dobrodružství s efektním skokem z mostu, akrobacie na výškové budově, nápodoba Titaniku a zejména štvanice v lese utopeném do mlhy a ticha.
Právě větší dávkou ticha – a téměř neexistujícího humoru – mohl film zastřít, jak ostudně Bonda zbanalizoval, počínaje dojímáním nad dětskou hračkou a konče výlevy „Miloval jsem tě a budu milovat“. Hodnoticí známka však musí vyjádřit, že řemeslně stojí film Není čas zemřít stále nad průměrem. I když stylovou pohádkovou hravost definitivně pohřbil.
