Jste Němec, tak se nesnažte být vtipný. I po osmdesátce umí Harrison Ford coby archeolog s duší dobrodruha vytáčet nacisty k nepříčetnosti, přestože jeho nejnovější a poslední dobrodružství Indiana Jones a nástroj osudu spíše odkazuje ke starým gagům, než aby vymýšlelo jiné.
Prolog novinky kin, který se odehrává za druhé světové války, dokázal Forda díky moderním technologiím vcelku přirozeně omladit a poslal jej rovnou do akce, kde kromě žertu s oprátkou servíruje bitky v jedoucím vlaku i na jeho střeše.
Bitky opravdu vydatné, ovšem dlouhé, což rovněž platí o dialogových vysvětlivkách. Režisér James Mangold, jenž nahradil otce série Stevena Spielberga, má zkrátka jinou představu o rytmu vyprávění, což se projeví i v přehnané délce dvouapůlhodinového snímku.
Provází je výrostek, který připomene Jonesova pomocníka z Chrámu zkázy. Motiv postřeleného nestora se zase podobá Poslední křížové výpravě. Rovněž se dostaví hrobky, šifry, jeskyně plné odpudivého hmyzu, hady nahradí mořští úhoři. Zkrátka Indyho svět v kostce.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
