RECENZE: Animovaný slon Horton pobaví spíš ty malé

Filmu o dobráckém Hortonovi nechybí nápady. Škoda, že zůstal mezi světem dětí a dospělých, i když má dvě lákavá doporučení: přichází z producentské dílny půvabné Doby ledové a za měsíc překonala na celosvětových tržbách hranici dvou set milionů dolarů.

Ovšem z té částky si dvě třetiny připsala Amerika, kde se také více slyší na autora předlohy Dr. Seusse. Pidihrdinové, jež slon Horton chrání, malinkatí Kdovíci z městečka Kdosice, se objevili již ve vánočním příběhu Grinch podle jiné autorovy knihy, který patří k americké sváteční tradici, nicméně zdejším trůnem Tří oříšků pro Popelku ani náhodou neotřásl.

A není to jen žánrem na pomezí fantasy, proč po hraném Grinchovi i animovaný, tudíž s oblohou představivosti lehčeji stravitelný Horton působí trošku odtažitě.

Horton vychovává
Dr. Seusse byl totiž dětský autor a výchovný tón trčí z rodinné podívané víc, než jsme uvykli díky Shrekům či Autům. Pro malé děti předškolního věku je to nádhera, ty starší se mohou mírně ošívat a rodiče chvílemi i nudit.

Horton

60 %

USA, režie Jimmy Hayward, Steve Martino, mluví Martin Dejdar, Petr Rychlý, Zdeněk Svěrák, české znění, 85 minut.

Sám Horton přitom zosobňuje hrdinu animátorských snů. Dobrácký, hravý, žádný ťulpas, spíš přetrhdílo. Když ze smítka prachu na jetelovém květu uslyší starostu Kdosic, rozhodne se bez váhání neviditelným lidem pomoci, jenže všechno vyzvoní, takže si udělá v džungli nepřátele.

Klokaní šéfka dokonce najme supa Vlada, aby smítko zlikvidoval. Proč, to je předmětem lehce krkolomné a dost okaté morality. Horton hájí fantazii, klokanice zastává přízemní řád – co není vidět a nač si nelze sáhnout, to neexistuje.

Opice vystřihnou grotesku

Úvod s kapkou vody, jež způsobí netušené věci, mile připomene obdobnou dějinnou úlohu praveverky v Době ledové. Sloní sny mají vtipnou kreslenou podobu ve stylu japonské animace a houf opic s banány předvede vyloženě akční grotesku.

Bohužel dětsky osvětová linie pěstuje žvanivě vypravěčský komentář v rýmech, z nějž ani hlas Zdeňka Svěráka nemůže vykřesat jiskru. A slov se tu vůbec nadužívá, paradoxně na úkor oné obhajované obraznosti.

Naštěstí úvodní styl mateřské školky postupně jako by dospíval. Na řadu přijdou nejen roztomilé hrátky třeba se sloníma ušima, z nichž Horton kouzlí nejrůznější čapky, ale také sladce „mimózní“ výroky typu „V mém světě všichni kakají motýly“ nebo „Vybudujeme svět, kde bude mít každý tři nezadatelná práva. Která, upřesním později“.

Děti pobaví sloní akrobacie na visutém mostě, která přímo ovlivní zubařský zásah v Kdosicích, rodiče ocení domácnost u starostů, kde maminka věcně velí: „Děti, spát, tatínkovi přeskočilo.“

Nájemným supím zabijákem Vladem s ruským přízvukem vrcholí opravdu pěkný český dabing, výjev v širém poli jetele se vymyká výtvarně a působivý zvířecí lynč s hudebně silným finále probudí dokonce dojetí.

Nicméně Horton zůstává mezi filmy, které nedovedly bariéry mezi pasážemi „pro malé“ a „pro velké“ smazat  naprosto jednolitě a přirozeně.