Usměvavý odstup dýchá jak z vypravěčského komentáře, tak ze stylizovaných vizitek jednotlivých členů expedice od slovenského Indiany Jonese až po ukulele v rukou šiřitele reggae. Zvolenou tóninu drží projekt v režii Marka Slobodníka už od příprav.
Jeden z aktérů na motorce dosud nikdy neseděl, jiný žasne, že značka Jawa Pionýr uvádí objem válců, ač má jenom jeden, a po startu ze zasněžené Banské Bystrice hned po dvou kilometrech evidují první zadřený motor.
Byť se celý podnik tváří jako amatérská kratochvíle, může se chlubit záběry na úrovni profesionální práce. Příjemnou náladu stále nad věcí podporují drobné postřehy: Coca-Cola je levnější než voda, široko daleko nelze doplnit benzín, zato mouchy jsou všude, křehké vozítko uveze i stopaře, místní školu tvoří kus plachty a vězení zas jen pár kůlů, kde Somálec líčí svůj útěk do Německa.
Na rozdíl od trabantů, které zaznamenávaly i krizové okamžiky rozepří, tady vládne trvalá pohoda. Buď vzájemně vyhrocené momenty tvůrci vystřihli, nebo opravdu zažívali bezstarostnost vpravdě klukovskou až dětinskou, kterou nenaruší ani samoobslužná léčba zanícené popáleniny.
Nadšeně po stovkách kilometrů v písku vítají zase kus asfaltu, vrtí hlavou nad kuriózním zákazem vjezdu motorek do města, zažívají drsné výjevy z neblaze proslulého slumu, kde pomáhá slovenský kněz, i ukázky obchodní zdatnosti domorodců, žádajících peníze za focení i za vrácení ukradeného mobilu.
Ovšem milý folklór vezme rázem za své s hrozivou nákazou dvou jezdců malárií, líčenou takřka v přímém přenosu, počínaje prvním pozitivním testem a konče hospitalizací, kde lékař s rouškou chodí mezi pacienty na zemi. Křeče, třesavka - a jak tu zazní, nejhorší projevy nemocného už kolega raději netočil.
Po téhle hraniční zkoušce už se motor ležérnosti znovu nenahodí. Poutníci sice šťastně dorazí do cíle, na nejjižnější výspu Afriky, kde lidový mudrc přidá pěkné poselství o svobodě, ale divák bude mít dál před očima chvíle, kdy se dovolená změnila v boj o život. Což v éře koronaviru není vůbec od věci.
