Našla jste v soutěži film, který by vás vyloženě nadchl?
Některé se mě dotkly, ale nemohu říci, že by jediný vyčníval o kategorii výš natolik, abych za něj bojovala do krve. Což zase mělo tu výhodu, že jednání poroty nebylo osobní, nýbrž věcné.
Navenek se zdáli porotci různorodí, nevadilo to?
Naopak, u rozdílných osobností nemohly převážit krajnosti - ani vkus krajně nezávislý, ani čistě divácký. Někteří byli zábavní, jiní důstojní, jeden tichý kolega nakonec překvapil jako rozený diplomat.
Kam jste patřila vy?
Já jsem byla taky samostatnou "skupinou", jako domácí jsem tu měla kamarády. A na závěr za mnou přijeli i mí dva psi.
Je lepší na festivalu soutěžit, nebo sedět v porotě?
Rozhodovat o jiných stojí rozhodně větší nervy. Když máte film v soutěži, nenesete žádnou odpovědnost, zato v roli porotce víte, že jakékoli rozhodnutí bude nespravedlivé. Navíc hlasujete s vědomím, že i za slabým filmem stojí spousta práce a dobré vůle.
Stihla jste ve Varech ještě něco mimo své povinnosti?
Projela jsem okolí na motorce, napsala si pár poznámek k jedné hře, dopřála si krátký film Mufíme si pomáhat o loňské krádeži loutky Mufa. A jsem ráda, že jsem se donutila vylézt z postele kvůli noční projekci Almodóvarovy Špatné výchovy.
Nezlákal vás protibushovský dokument Fahrenheit 9/11 nebo setkání s Johnem Cleesem, jehož humor je vám blízký?
Fahrenheit se hrál v době, kdy porota zasedala, ale myslím, že mě ještě potká. A s Johnem Cleesem mám jít v Praze na oběd.
 Režisérka Alice Nellis, členka hlavní poroty na MFF Karlovy Vary 2004. |
