Popel jejího muže skončil pod autem

Generace čtenářů milovaly první překlady Chandlerových detektivek s vynalézavými příměry soukromého očka. "Znáte třeba ten o tarantuli na čokoládovém dortu? Tak tohle překládala hrdinka mého filmu paní Heda - tajně, pod pseudonymem svého druhého muže," vypráví Helena Třeštíková. Její dokument Hitler, Stalin a já, který ve čtvrtek večer uvede ČT 2, líčí jeden z mimořádných osudů 20. století, k nimž se režisérka ve volném cyklu stále vrací: příběh Hedy Margoliové-Kovályové. "Je to žena, jíž obě totality uštědřily plný zásah," říká autorka.

Rodina Hedy Blochové včetně jejího manžela Rudolfa Margolia putovala za hitlerovské éry do koncentračních táborů. Paní Heda přežila ghetto, Osvětim, další tábor i pochod smrti, ze kterého se jí podařilo utéci. Po válce se setkala s manželem - jen oni dva se dočkali vítězství, ostatní příbuzní skončili v plynových komorách. „Margoliovi měli pocit, že musí něco zásadního udělat, aby se taková hrůza už nikdy nemohla opakovat. Muž vstoupil do strany, získal post na ministerstvu. Jenže jejich idealismus neměl dlouhého trvání: v procesu se Slánským se stal Margolius jedním z obviněných, popravili ho a jeho popel vysypali na silnici, aby prý auto převážející urny nedostalo smyk," vysvětluje Třeštíková, proč její hrdinka nezná místo odpočinku nikoho ze svých blízkých, ani prvního manžela.

Hitler, Stalin a já
ČT 2, 6. prosince 2001, 20:00
Tvůrčí skupina Karla Dvořáka
Scénář a režie:	Helena Třeštíková
Dramaturg:	Zita Drdová
Čas:	58 minut

Jako vdova po "zrádci" zažila paní Heda ponižování; později se provdala za Pavla Kovályho, pod jehož jménem překládala knihy Raymonda Chandlera či Johna Steinbecka, po okupaci v roce 1968 odjeli do Spojených států. Domů se vrátila v půli devadesátých let a Třeštíková mezitím objevila knihu jejích vzpomínek.

"Umí úžasně vyprávět, má smysl pro detail i celek a obrovskou jazykovou kulturu. Navíc uvažuje velmi pozitivně, odmítá začarovaný kruh nenávisti a pomsty přenášený z rodičů na děti. Její zážitky i projev jsou tak silné, až mi bylo líto přidávat do filmu archivní záběry - a přitom já se na archivy můžu dívat donekonečna, vždycky objevíte něco zajímavého," tvrdí dokumentaristka. Tentokrát našli třeba záběry, kde závody Rudý letov slavnostně přijímaly nové jméno Rudolfa Slánského - pár týdnů před Slánského zatčením. "Škoda, že už se netočil i opačný postup, kdy se podnik přejmenovovával zpátky," lituje.

V případě Hedy Margoliové-Kovályové vyhrála Třeštíková svůj věčný závod s časem, třebaže původně plánovanou premiéru dokumentu odsunul z vysílání fotbal a ta nynější prý zastihuje jeho hrdinku v nemocnici. "Zachytit osudy spjaté s minulým stoletím považuji za nezbytné, ale mám strach, zda to vůbec stihneme. Kdyby tak existoval nějak fond paměti, jakým je v případě svědků holocaustu Spielbergova nadace! Vždyť záznam výpovědi se dá pořídit levně, zpracovat se může až postupně. Jenže takhle sháním peníze na každý film zvlášť a už se stalo, že jsem o některé pamětníky přišla. Než jsem dala dohromady finance, jednomu pánovi bohužel zemřela žena a on vyskočil z okna," popisuje filmařka. Každé takové setkání jako to s paní Hedou ji však znovu přesvědčí, že ta práce má smysl.

V dokumentu ČT nazvaném Hitler, Stalin a já vypráví Heda Blochová svůj životní příběh.