RECENZE: Umřel mi můj bůh. Zpověď Bělova syna tvoří vrchol Polosvěta

Hraný seriál Devadesátky se povedl, avšak možná ještě zajímavější je jeho doprovodný dokumentární cyklus Polosvět. Zejména díky pasážím, kde vypovídá syn jednoho z králů podsvětí 90. let.

Dát dohromady fakta stále nedořešených případů vražd lidí, kteří se násilím sami živili, muselo být nadmíru pracné. Navíc si režisér David Sís pohlídal, aby každá z dosud vysílaných epizod měla jiný styl. Ale nejsilnější bývá příběh vždy tam, kde je nejdůvěrnější.

Polosvět světských

75 %

Česko, 2022, 52 min

Režie: Martin Froyda, David Sís, Jana Škopková

Scénář: Jaroslav Kmenta, Martin Froyda, David Sís

Kamera: Martin Froyda

Jméno Antonín Běla bylo veřejnosti méně známé než František Mrázek či Ivan Jonák, ovšem Polosvět světských může povědomí o tuzemských kmotrech změnit. Díky jedinému hlasu, až neskutečně otevřené zpovědi Bělova syna.

„Táta byl tvrdý chlap, z ničeho neměl strach, ale nám dával lásku,“ vypráví Bělův potomek, sám ve vězení, o muži z komunity takzvaných kolotočářů, který se už za počátků normalizace střetával se zákonem a v 80. letech si získal v podsvětí obrovský respekt. „Do roku 1990 jsme byli slušní podnikatelé, pak se to zvrtlo – a bylo to divoký,“ přiznává syn.

Podrobnosti, které přidává, šokují i odzbrojují zároveň. „Táta mi řekl – Ty sedět nebudeš, postarej se o náš podnik v Plzni, ale táhlo mě to za ním, táta byl pro mě vším,“ vyznává se, proč zběhl z prosperujícího nevěstince.

Z rozhlasových archivů hovoří sice i jeho matka, zajímavé postřehy přinášejí doboví kriminalisté, nicméně jedinečnost „světské“ epizodě poskytuje právě Bělův syn. Vypráví klidně, věcně, střízlivě, uvolněně, s odstupem, naplno. 

Jak se jeho otec seznámil se svým příštím žákem a později konkurentem Mrázkem u klobás, které tehdy Mrázek prodával. Jak se on sám zamiloval do Mrázkovy dcery, což prý její rodič „nemohl překousnout“. Jak zase Bělova otce urazilo, že ho Mrázek nepřizval do nadace pro pozůstalé po padlých policistech, kterou zakládal s Karlem Gottem. Nebo jak se zapletli do konfliktu s rusky mluvícími mafiemi.

Když pak hovoří o chvíli, kdy do Běly vystříleli dvaadvacet nábojů, shrne prostě: „Zemřel mi můj bůh.“ Aniž by přitom popíral či obhajoval otcovy zločiny, smekne před policisty, kteří se snažili jeho smrt vyšetřit, než je inspekce odvolala, a nakonec se svěří: „Tátové říkali, že to dělají pro nás, ale my, jejich děti, jsme všichni nešťastní.“

Polosvět veksláků

60 %

Česko, 2022, 52 min

Režie: Martin Froyda, David Sís

Scénář: Jaroslav Kmenta, Martin Froyda, David Sís

Kamera: Martin Froyda

Epizoda věnovaná Mrázkovi už takovou sílu konkrétní bezprostřednosti nemá, třebaže ji Sís vynahrazuje hranými pasážemi. V podstatě tu opět nejvíce fascinuje Bělův syn až bezelstnou poznámkou o vzácném typu zbraní, které po jeho otci sprovodily ze světa i Mrázka: „Ty jsem tu tehdy prodával jenom já.“

Mrázek, jehož zbožím prý zprvu byly marmelády a salámy, než přešel k obchodování s kompromitujícími informacemi, je líčen jako člověk apolitický, který si Bělův personál najímal na špinavou práci. I tady bodují faktické detaily, třeba že kromě uheráků a telefonů po něm žádný ohromující majetek nezbyl, ovšem soukromý pohled potomků schází.

Zkrátka ve srovnání s Bělou je Mrázkův profil neosobní, o to více v něm přibývá dohadů, spekulací, politiky, konspiračních teorií a obecných úvah. Včetně nezodpovězených otázek, proč byli kriminalisté vyšetřující případ tenkrát nahrazeni útvarem pro organizovaný zločin pod záminkou, že prý falšují cestovní výkazy.

Jenže bez odpovědi toho zůstává z „devadesátek“ daleko víc. Tím spíše člověk ocení i kontroverzní svědectví trestance, který svého tátu kmotra docela obyčejně miloval.