Nosím v sobě tajemství, které Svěrákův film odhalí, líčí svou roli Tříska

Po nočním letu ze Států spal jen pár hodin, ráno už si šel zaběhat a těšil se, až při své první scéně ve filmu o válečném dětství Zdeňka Svěráka Po strništi bos předá režiséru Janu Svěrákovi dárek. „Vezu mu od své manželky peruánské prasátko pro štěstí,“ prozradil.

To je nějaký zvláštní druh?
Zvláštní je v tom, že má jen tři nohy. A podle tamní legendy prasátko, které dokáže stát na třech nohách, přináší prý více štěstí než čtyřnohé.

Do svěrákovského světa se vracíte v jiné roli pětadvacet let po Obecné škole, jíž děj filmu Po strništi bos o pár let předchází a v níž jste hrál učitele Igora Hnízda. Máte radost?
Mám. A taky mám trému. I když moje role dědečka malého Edy je proti Hnízdovi skromná, nic to nemění na tom, že jsem trémista.

Jak malý Svěrák prvně viděl smrt

Reportáž z natáčení filmu Po strništi bos najdete ZDE.

Počkejte, vy máte trému po šedesáti letech filmové dráhy?
Mám. Odjakživa, vždycky a všude, před kamerou i na jevišti.

Někteří tvrdí, že tréma pomáhá vybičovat k lepším výkonům.
Slyšel jsem. Prý probouzí potřebný adrenalin. Ale já to nezkoumám, ani s kolegy se o tom nebavím, prostě jsem trémista, tečka.

Znáte už svá první slova z filmu?
Nejen to. Mám tahák, v Santa Monice každé ráno běhám a učím se. Opakuju si úvodní repliku rozhovoru s vnukem, kdy mu říkám o místním podivínovi: Toho nezdrav a nikdy s ním nemluv. Zkouším dvě verze, jak to říci, už měsíc o tom přemýšlím a sám jsem zvědav, kterou nakonec natočíme. Možná obě.

Nebo nějakou jinou, třetí.
To určitě ne, texty Zdeňka Svěráka já ctím.

Právě Zdeněk Svěrák podle režiséra nemohl vaši roli zlého dědečka hrát, protože by mu to nikdo nevěřil. Proč je vlastně dědeček tak zlý?
Je spíš přísný, úsečný, nesdílný. Nosí v sobě tajemství, které film odhalí, je zatrpklý, protože v životě něco prošvihl. Hlavně o koních se nerad baví. Ale byť to nedává najevo, ke svému vnukovi má vztah.

Už jste se s jeho představitelem Lojzíkem Grecem setkal?
Uvidím ho poprvé. Těším se, ale pořád nevím, jestli se s chlapcem mám bavit jako s kolegou, nebo od začátku vysílat signál typu Pozor, zlý děda. V každém případě teď spolu strávíme třináct dní, pak poletím domů a vrátím se na druhou sérii natáčení koncem září.

A co budete dělat mezi tím?
Běhat v Santa Monice a učit se z taháků další dialogy. Já ten scénář miluju, považuji ho za poezii svého druhu. Poezii o dětech.