„Můj kamarád je z vesnice, kde končí silnice uprostřed hor. Právě tam se narodil v roce 1904 bezruký Frantík. Stal se z něj slavný podnikatel. Měl kavárnu, podal si nohu s americkým prezidentem, Henry Ford mu dal auto, které řídil nohama,“ popisuje Igor Orozovič.
Pro inscenaci, kterou uvede Divadlo pod Palmovkou, připravil kromě námětu také hudbu. Frantíka si zahraje Jakub Albrecht.
Jinak však Orozovič v domovském Národním divadle zkouší nové zpracování Misantropa v režii Jana Friče. „S ním je to vždy experimentátorské. Snažíme se nastavovat zrcadlo sami sobě i dnešní společnosti. Celou dobu bude na jevišti probíhat raut, takové to food porno. Takže hodně řešíme přebytek a blahobyt lidstva. Jídlo se ocitne i na nás,“ říká.
Za uplynulou dekádu si Igor Orozovič vyzkoušel širokou paletu velkých divadelních rolí. Ztvárnil mimo jiné Oidipa, Nikolu Šuhaje, Švandu dudáka nebo třeba Mozarta. „Výzvy mě baví, zároveň to však neznamená, že výzvou může být jen velká role. Často jde třeba jen o to, s kým právě představení připravujete,“ vysvětluje a dodává, že mu v herectví přípravy často dlouho trvají.
Obzvlášť úspěšná byla inscenace Život v rytmu swingu, kde ztvárnil slavného skladatele Jiřího Traxlera. Národní divadlo už ji sice neuvádí, Orozovič však načetl do audioknižní podoby skladatelovy memoáry, které právě vycházejí.
Za scénouZa scénou je pořad, který vzniká ve spolupráci iDNES.tv, kulturní rubriky iDNES.cz a MF DNES. Divákům nabízí zajímavé hosty ze světa filmu, hudby nebo literatury (archiv pořadu najdete zde). Moderuje Monika Zavřelová.  |
Na rozdíl od divadelních prken, která jsou pro 34letého herce domovem, si na filmový plac stále zvyká. „Nejsem ten typ, který by byl přirozený herec před kamerou. Až teď si to začínám užívat,“ popisuje. Kromě Živých terčů si detektivní žánr vyzkoušel ještě v seriálu Polda. Sám jako divák krimi nesleduje. „Mám rád jen Colomba, a to hlavně kvůli tomu, že je to spíše drama. Baví mě sledovat, jak ke zločinu dojde, ačkoliv znám vraha,“ popisuje.
Sám má rád, když po umělci něco materiálního zůstává, ať už text či skladba. Pomíjivost divadla a herectví jej příliš neokouzluje. Možná také proto společně se spolužáky z DAMU Milanem Šotkem a Jiřím Suchým z Tábora provozuje už deset let Cabaret Calembour.
„Líbí se mi, že za něj máme autorskou zodpovědnost. Je to forma založená na hraní s jazykem. Milan Šotek je z nás největší mistr,“ popisuje. Přesto s kolegy zatím neplánuje, že by se kabaretu začali věnovat intenzivněji. „Děláme to hlavně pro zábavu a v tom je ta hlavní síla,“ odpovídá na otázku, zdali by si nechtěli založit vlastní divadlo.
