Bohém a vyhlášený milovník života, dobrého jídla a pití, se mimo jiné odstěhoval z Francie kvůli nižším daním, je stíhán za sexuální znásilnění a do konfliktu se zákonem se dostal i v jiných situacích. Také má blízko k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, obdržel ruské občanství, schvaloval anexi Krymu, ačkoliv invazi na Ukrajinu odsoudil. Oslavovaný, ale výstřední „ten nejlepší i nejhorší z Francouzů“ je aktuálně občas k vidění i v České republice, kam jezdí podle českých médií za vínem a přítelkyní z Valašska.
S rodnou Francií má Depardieu složité vztahy, přesto jsou Francouzi k jeho všelijakým kouskům shovívaví, i díky jeho odzbrojující upřímnosti. Třeba že dokáže vypít čtrnáct láhví vína za jediný den nebo že jednou omylem vypil celou láhev kondicionéru, kterou si spletl s italským likérem.
Rozzlobené titulky britského tisku si vysloužil, když si v roce 2011 ulevoval do láhve na palubě letu z Francie do Dublinu, kterou potom nedopatřením rozlil na zem. Francouzská reakce ale byla tolerantnější: „Když přišla ta zpráva, jen jsme pokrčili rameny a smáli Gérardovou nejnovějšímu kousku. Co k tomu dodat? Gérard je Gérard a velkým osobnostem by mělo být dovoleno provést občas nějakou tu lumpárnu,“ uvedla francouzská komentátorka Agnés Poirierová podle britského listu The Guardian.
V roce 2012 se Dépardieu z Francie odstěhoval do Belgie kvůli vysokým daním pro bohaté. Dostal i ruské občanství, oficiálně za přínos ruské kultuře, když ztvárnil například Rasputina ve stejnojmenném filmu z roku 2013. Na filmovém festivalu v Litvě v roce 2014, po anexi Krymu Ruskem, označil Ukrajinu za část Ruska. Kyjev ho pak zařadil na seznam kulturních osobností, které ohrožují bezpečnost země. Ruskou invazi na Ukrajinu v únoru 2022 ale Depardieu odsoudil jako šílený a nepřijatelný exces a prohlásil, že se stydí za to, že je Rus.
Těžké dětství i dospívání
Z řady vystupoval odjakživa. Narodil se 27. prosince 1948 v drsném prostředí maloměstského Chateauroux do rodiny negramotných alkoholiků. Ve třinácti odešel z domova a žil na ulici, zaměstnával se drobnými krádežemi, pašováním a rvačkami. Podle své autobiografie byl i mužským prostitutem a vykradačem hrobů, než narazil na herectví a objevil klasickou literaturu. Jeho místy poetické odpovědi v rozhovorech jsou podle komentátorky Poirierové výsledkem jeho vášnivého zájmu o velké literární texty.
Obdiv Francouzů k Depardieuovi však nesouvisí jen s jeho hereckým talentem a s životním příběhem. Podle Poirioevé je tento herec symbolem Francie, dokonce i ve způsobu, jakým rodnou zemi kritizuje: „Je ten nejlepší z nás i nejhorší z nás. Je ztělesněním Francie. V roli Cyrana i v dalších rolích, ve vší své slávě i ošklivosti,“ říká.
S drsnými rysy svého obličeje a silným charismatem, s ustavičnými excesy a pozoruhodným životním příběhem dosahuje Depardieu téměř parametrů legendy. Dokáže být okouzlující a zábavný, ale jeho živelný temperament může také zcela rozložit celou filmovou produkci, pokud není dostatečně zvládnut. Sám sebe přirovnává k nezkrocenému zvířeti. Herecky se však dokáže proměnit v cokoliv.
Gérard Depardieu ve filmu Vincent, François, Paul a ti druzí... (1974)
Filmovou slávu mu vynesly už v 80. letech 20. století role v Posledním metru, ve filmu Policie, v Jeanovi od Floretty či v Cyranovi de Bergerac, za kterého získal první oscarovou nominaci. Americké publikum si podmanil svým výkonem v komedii Zelená karta a posléze zazářil v mnoha velkofilmech, například 1492: Dobytí ráje, Hamlet režiséra Kennetha Branagha, Muž se železnou maskou či Pí a jeho život. S galskou smyslností svého obrovitého těla a s výrazným falickým nosem dokázal úspěšně konkurovat hezounským hollywoodským symbolům. A velkou popularitu mu zajistila i komiksová série o galských koumácích Asterixovi a Obelixovi.
Odpudivý i něžný
Po absolvování hereckých kurzů, kde projevil urputnou píli a překvapující talent, začínal Gégé rolemi chuligánů s neústupným výrazem. Šanci dostal ve filmu Buzíci. Skandální snímek o milostném trojúhelníku dvou výtržníků a kadeřnice zrodil nový typ filmového hrdiny a proslavil ho. Postupně ale dokázal ve filmu přesvědčit, že dokáže být nejen odpudivý, ale i něžný, zoufalý a nadšeně milující. Režisér Francois Truffaut mu svěřil krásné romantické role v Posledním metru a v Ženě od vedle.
RECENZE: Čekaly by se od něj častušky, Depardieu však zvládá i šansony |
Natáčení jej párkrát zavedlo i do Čech. V listopadu 1998 v Karlových Varech natáčel televizní seriál o spisovateli Honoré de Balzakovi, o rok později v Plzni pracoval na seriálu Bídníci. A v březnu 2012 zase v klášteře v Chotěšově u Plzně připravoval nový film podle románu Viktora Huga Muž, který se směje.
Jen pár dní před nadcházejícími 75. narozeninami Depardieu oznámil, že dává k dispozicí své vysoké francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie. Stalo se tak v reakci na zahájení disciplinární řízení ministerstva kultury kvůli nedávno odvysílaným záběrům z Depardieuovy návštěvy KLDR v roce 2018, kde se herec hanlivě vyjadřoval k ženám. Gégého se ale následně zastal francouzský prezident Emmanuel Macron. Jeho vyšetřování nazval „štvanicí“ a distancoval se od případného odebrání řádu s tím, že toto ocenění není určené k moralizaci. Zdůraznil Depardieuovy herecké kvality: „Jsem jeho velký obdivovatel, je to skvělý herec. Pomohl světu představit naše skvělé autory a Francie je na něj hrdá,“ prohlásil Macron.
Divoký Gégé žil léta s herečkou Elisabeth Guignotovou. Vzal si ji v roce 1970 a rozešli se po šestadvaceti letech, mají dceru Julii, také herečku, a syna Guillauma, který zemřel v říjnu 2008. Žil také s francouzskou herečkou Carole Bouquetovou. Další dcera Roxanne se mu narodila v lednu 1992 a její matkou je senegalská modelka a herečka Karine Syllasová.
