Kvůli koronaviru se poprvé v pětašedesátileté historii muselo společné finále vítězů národních kol zrušit, ostatně v jeho plánovaném dějišti v rotterdamském areálu vyrostla provizorní nemocnice.
Nicméně z nizozemského Hilversumu se v noci na neděli vysílal náhradní pořad Europe Shine a Light, jenž představil všech 41 letošních účastníků včetně Bennyho Crista vyslaného za Česko (vesměs už se s nimi počítá pro příští rok, ale s jinou skladbou).
Titul přidal zdravice aktérů minulých let a v závěru sestříhal z domácích nahrávek sborové pojetí písně Love Shine a Light, jež vyhrála Eurovision Song Contest v roce 1997. Výsledek?
Nejzbytečnější večer Evropy, zavirovaný kýčovitým patosem velkých slov v kolovrátkových vzkazech pospolitosti, která naše životy znovu rozzáří. Rozsvěcelo se symbolicky i v různých městech – Praha se v záběrech naštěstí neobjevila, navíc i Benny Cristo se vzkazem „Jako v letadle – nejprve pomozte sobě, až potom druhým“ patřil v záplavě srdceryvnosti k nejnápaditějším. Tedy kromě proslulé „vousaté zpěvačky“ Conchity Wurst oceňující, že za karantény alespoň nemusí nosit nenáviděné spodní prádlo.
Třetí pomyslný bod za Česko přidal komentátor Jan Maxián, který se snažil najít ždibec nadhledu – „Jitka Molavcová – ale ne, Carola ze Švédska, jsou si trochu podobné“. Jinak musel jen překládat cituplné fráze a opakovat „děkujeme za krásná slova, těšíme se na shledání“.
Výrobně pořad využil metodu koncertů z obýváků, ostatně na jeho online verzi žádala moderátorka fanoušky o finanční podporu. Zachoval soutěžní model medailonku plus vystoupení, jen obojí ve zkrácené verzi, což přineslo až nebezpečně osvobozující zjištění, že by se tradiční podoba tří večerů dala hravě vtěsnat do jediného.
Na druhé straně však přibyla osobní poselství, což vytvořilo vskutku vražedný mix: pompézní či eroticky vyzývavé pózy v klipech zaslaných z místních kol – a vzápětí zdravice z civilní izolace s dětmi či pejsky.
Podobně jako splývaly melodie, také osobní výlevy se slily v jednu řeku. „Hudba nezná hranic,“ objevila Ulrikke z Norska. „Máme čas na inspiraci pro nové písně,“ kontroval Diodato z Itálie. Několikrát se vzdal hold hrdinům z první linie, Gruzie uctila památku zemřelých, Francie vyzvala k ochraně životního prostředí, z Polska zaznělo „Nezapomeňte snít“, z Finska „Ozvěte se osamělým“ a ze Švédska „Všichni si myjte ruce“.
Rakušan Vincent Bueno radí, ať hudbu posloucháme i doma, Victoria z Bulharska doporučuje „naději, odvahu, radost a sílu“, Sandro z Kypru posílá všem své srdce. A člen skupiny ABBA Björn Ulvaeus ocenil v narážce na jejich hit, že náhradní program za zrušenou soutěž nebyl Waterloo.
Jak myslí; debakl se nekonal, pouze smyčka nazdobené, bezúčelné, přepjaté nudy. V klání má totiž šanci i provokace, zato protivirový manifest si nikdo netroufl narušit, neřkuli shodit.
