Dívčí klauniáda otřásá japonským mrakodrapem

Když letošní karlovarský festival udělil cenu pro nejlepší herečku Sylvii Testudové za Strach a chvění, televizní divák se mohl cítil zaskočen. Ve vysílané ukázce z filmu totiž rozčepýřená slečna jen krátce pohovořila japonsky. Zvládnout vzdálený jazyk muselo být pro Francouzku těžké, ale jak to souvisí s herectvím?

Ve skutečnosti Testudová v téhle trpké komedii opravdu září. Je plachá, dojemná, sršatá, hravá, vzdorná, zakřiknutá, dychtivá, drzá, oddaná, zvědavá, trhlá. Dokonce střídavě vypadá jako strašák do zelí, bezbarvá kancelářská myška i víla nadzemské krásy.

A hlavně je to komediantka, třídní šašek, sladký klaun v sukních, pod jehož kousky se otřásá v základech celý důstojně chladný japonský mrakodrap, kde její hrdinka pracuje.

O práci vlastně nejde, spíše o nekonečný sled nesmyslných úkolů proložených lepkavou nudou, z níž se dívka zkouší vymanit právě šaškováním. Vybojovala si návrat do země, kde se narodila - a na místě zjistila, že bude muset své iluze o Japonsku hodně opravit, ne-li rovnou utéci.

Jednak je tu stále cizinkou, přestože umí skvěle řeč - dokonce jí ve firmě poručí, aby japonštinu zapomněla. Jednak nemůže coby Evropanka výchovou i sebevědomím při nejlepší vůli přijmout tamní pracovní vztahy.

Strach a chvění  Francie, 2003
režie	Alain Corneau
scénář	Alain Corneau Amélie Nothomb
kamera	Yves Angelo
hrají	Sylvie Testud Kaori Tsuji Taro Suwa Bison Katayama Yasunari Kondo
hudba	J. S. Bach
původní název	Stupeur et tremblements
délka	102 minut
žánr	Komedie
Strach a chvění - premiéry
kina	17. července 2003

Žárlivost na vetřelce, jenž by snad přeskočil něčí kariérní postup vydřený léty, usměvavou zdvořilost, za níž se tají nezájem a chlad, posvátnou pokoru vůči šéfům, kteří se sami hrbí před pány o stupínek vyššími. Přijela poznat jiné, ale poznává sebe: svou výdrž, sílu a hranice, kam je ochotna ustoupit.

Servisní článek k filmu najdete ZDE

A proto, aby setřásla tíseň, slzy i samotu, právě proto si z kanceláří udělá jedno velké divadlo. Opatrně jí tleskají, když s gesty samurajů trhá listy z kalendáře, protože odpovědnější roli jí natruc nesvěří. Záměrně drandí s vozíkem pošty, jako by měla křídla: vespod lítost a zmatek, navrch dětinsky hravý vzdor.

Kromě daru herečky má Strach a chvění, jinak komedie skromně televizní, ještě jednu vzácnou stránku. Nehlásá upocené smíření kultur. Ví, že usmířit se může jen člověk sám.

Fotografie ze soutěžního snímku Strach a chvění

Fotografie ze soutěžního snímku Strach a chvění